Mladá žena napsala něco, co stojí za přečtení: Chci někoho, kdo chce lásku, jak ji znali naši prarodiče

„Chci staromódní lásku, ve které věci jdou pomalu a kde hned nenaskočíme na tu nejvyšší rychlost.

Chci, aby mě někdo pozval na skutečné rande, ne na „nezávazné setkání“.

Hodiny a hodiny připravovat na tuto událost a těšit se, jak mi bude bít srdce.

Chci aby přišel ke mně a cítil motýly v břiše, když kráčím k jeho autu.

Chci s ním sedět v restauraci a povídat si o důležitých věcech v životě.

Nechci s ním poslouchat drby ani debatovat o nejnovějších trendech.

Chci si povídat o životě a poznávat jeho příběh.

Chci slyšet, co mi chce říct, když sedí naproti mně.

A chci, aby mě také poslouchal.

Nechci soutěžit o pozornost s jeho chytrým telefonem.

Chci, abychom se po pěkné večeři šli projít.

Procházet se pod pouličními lampami, smát se a cítit naději, která se ve mně probouzí.

Chci cítit vzrušení a mírnou nervozitu, když přemýšlím, jestli by mě mohl před rozloučením políbit nebo jestli spolu neplánovaně strávíme noc.

Pokud zavolá a všechno je v pořádku, chci staromódní lásku.

Nechci velké dárky, nepotřebuji speciální status na Facebooku, chci jen někoho, kdo bude upřímný.

Chci, aby pro mě dělal romantické maličkosti, protože ty „maličkosti“ jsou opravdu nejdůležitější.

Chci někoho, kdo neodejde v momentě, kdy věci nebudou růžové, ale aby se mnou někdo zůstal i v těžkých časech, protože problémy v životě jsou nevyhnutelné.

Ale vždy se pro ně najde řešení.

Chci mu udělat ranní kávu a připravit oběd.

Chci se o něj postarat, když onemocní.

Toužím po někom, kdo chce lásku, jak ji znali naši prarodiče. Dozvěděl jsem se od nich, že uspěli.“

zdroj: dobrespravy.sk