Mnoho rodičů dělá jednu chybu, aniž si to uvědomují. Děti si ji ale pamatují celý život

Neustálá kritika zanechává stopy

Každé dítě potřebuje občas usměrnit. Pokud ale slyší převážně výčitky a pochvalu jen výjimečně, může si začít myslet, že nikdy nebude dost dobré.

Srovnávání se sourozenci nebo spolužáky bolí

Věty jako „Podívej se na sestru“ nebo „Tvůj spolužák má lepší známky“ mohou dítě motivovat jen výjimečně. Častěji vedou k pocitu méněcennosti.

Mobil někdy řekne víc než slova

Když dítě něco vypráví a rodič přitom neustále sleduje telefon, může získat pocit, že není dost důležité. Několik minut plné pozornosti často znamená víc než dlouhé hodiny strávené vedle sebe.

Omluva není známkou slabosti

Rodiče nejsou neomylní. Když dokážou přiznat chybu a omluvit se, učí tím děti důležité životní dovednosti a budují vzájemnou důvěru.

Společně strávený čas nelze ničím nahradit

Nemusí jít o drahé výlety ani velké zážitky. Společná večeře, procházka nebo obyčejný rozhovor bývají tím, na co děti po letech vzpomínají nejčastěji.

Láska se ukazuje maličkostmi

Objetí, povzbuzení nebo upřímný zájem o to, jaký mělo dítě den, mohou mít mnohem větší význam, než si mnoho rodičů uvědomuje.

Psychologové připomínají, že dokonalí rodiče neexistují. Děti ale většinou nepotřebují dokonalost. Mnohem důležitější je pocit, že jsou přijímané, vyslyšené a milované takové, jaké jsou.