Moje dcera mě viní z rozvodu: Mlčela jsem, protože si nepřála, abych se pletla. Teď jsem podle ní ta nejhorší

Když Jana dospěla, odešla z domu a na pár let s námi téměř přerušila kontakt. Byla svobodná, chtěla žít po svém. Ale pak se začala vracet. Na návštěvy, na čaj, na rozhovory. Vrátila se s novým partnerem, Honzou, tichým, vlídným mužem, který uměl její prudkost zjemnit. Vzali se – a já doufala, že konečně našla pevný bod. Jenže bouře v ní nikdy neutichla.

Nevměšovat se – cena za respekt

Když mezi nimi začaly první hádky, Jana utekla vždycky k nám. Snažila jsem se nekomentovat. Věděla jsem, že by mě stejně neposlouchala. Po každé hádce tvrdila, že je konec. Po každém usmíření, že to bylo jen přechodné. Mlčela jsem, protože jsem jí věřila, že ví, co dělá. Chtěla jsem být přístav, ne soudce.

Ale pak přišel konec. Honza odešel a zanechal vzkaz. Jana se zhroutila. Dva týdny jsem jí byla oporou. A právě tehdy mě obvinila.

„Ty jsi jen stála a dívala se, jak se mi rozpadá manželství!“

Nevěřila jsem svým uším. Všechny roky trpělivosti, všechnu snahu být tu pro ni – teď obrátila proti mně. Chtěla, abych se do jejího vztahu nemíchala, ale teď mi vyčítá, že jsem se nevměšovala. Jak mám vyhrát, když každé mé rozhodnutí je nakonec špatné?

Když láska nestačí

Jana potřebuje obětního beránka. Nehledá porozumění, ale viníka. A jako matka jsem nejbližší cíl. Možná takhle zpracovává bolest, možná je to její obranný mechanismus. Ale mě to ničí.

Je těžké stát opodál a jen se dívat, jak se dítě hroutí. Ale ještě těžší je být tím, koho obviní, že nic neudělal. Vždyť všechno, co jsem dělala, bylo z lásky. A přesto jsem teď zrádce.

Mateřství bez konce – ale s hranicemi

Jsem pořád její matka. Ale nemůžu už nést její hněv. Dala jsem jí vše, co jsem mohla. Teď musí najít cestu sama. Až pochopí, že každý je zodpovědný za svůj život, možná se vrátí. Možná ne.

Ale já už se nebudu ospravedlňovat. Vím, že jsem neudělala nic špatně. Jen jsem se snažila respektovat její rozhodnutí.

A přesto mě bolí, že jsem pro ni selhala – i když jsem jen dělala to, co si přála. Mlčet. A být tam.