Mumio skrývá tajemství, které lidé znají tisíce let! Proč mu staré kultury říkaly černé zlato a co o něm tvrdí tradice?

Z čeho se mumio skládá

Složení mumia je poměrně rozmanité. Obsahuje huminové a fulvokyseliny, celou řadu minerálů, stopové prvky a další organické složky, jejichž přesný poměr závisí na lokalitě a způsobu vzniku. V lidové tradici se rozlišuje mumio podle barvy – černé, červené, bílé nebo modré. Každý druh se údajně liší složením a obsahem některých kovů. Je ale třeba dodat, že toto tradiční dělení není vědecky striktně klasifikováno a jde spíše o lidové rozlišení předávané generacemi.

Co mu tradice připisuje

Folklór a tradiční medicína různých kultur připisují mumiu celou řadu příznivých vlivů na organismus. Podle lidových zvyklostí se užívá pro podporu vitality a doplnění minerálů, ale také při fyzické zátěži k posílení odolnosti těla. Tradiční uživatelé ho doporučují i při péči o klouby a kosti. Hovoří se o něm také jako o adaptogenu – tedy látce, která pomáhá tělu lépe zvládat náročné podmínky a stres. Některé staré záznamy zmiňují i podporu imunitního systému a celkovou regeneraci.

Je však zásadní říct jednu věc nahlas: všechny tyto účinky vycházejí výhradně z tradičního užívání a zkušeností předchozích generací. Moderní věda se účinky mumia sice zabývá, ale pro většinu tvrzení zatím nejsou k dispozici dostatečné klinické studie, které by je jednoznačně potvrdily.

Co byste měli vědět, než ho začnete užívat

V Česku se mumio prodává jako doplněk stravy, nikoliv jako lék. To je důležitý rozdíl, na který mnoho lidí zapomíná. Doplněk stravy neslouží k léčbě nemocí a rozhodně by neměl nahrazovat odbornou lékařskou péči ani předepsanou léčbu.

Pokud přemýšlíte o tom, že byste mumio vyzkoušeli, první krok by měl vést k vašemu lékaři – zejména pokud trpíte chronickým onemocněním nebo pravidelně užíváte jakékoliv léky. Kombinace doplňků stravy s léčivy může mít nepředvídatelné účinky, a to i u přírodních přípravků s dlouhou tradicí.

Kde a jak se sbírá

Naleziště mumia jsou soustředěna ve vysokohorských oblastech – v Himálaji, na Altaji, v pohoří Kavkaz nebo v Tibetu. Sběrači vystupují do jeskyní a skalních trhlin ve výškách, kam běžný turista nezavítá, a pryskyřici opatrně sbírají v surové podobě. Ta se pak dále zpracovává a čistí. Místa výskytu jsou přísně střežená – místní komunity je předávají z generace na generaci a pro mnohé rodiny představují sběr mumia hlavní zdroj příjmů. Tento fakt sám o sobě leccos napovídá o tom, jak vzácnou surovinou mumio ve svém přirozeném prostředí je.

Zdroj: ifunny.eu