Muž byl rozzlobený, že si k němu v autobuse sedla tlustá žena. O 2 hodiny později se styděl za své myšlenky!
Jemně mě šťouchla loktem své masité paže, „Jmenuji se Laura! Jsem z Německa a ty?”
„Británie.“ brzy jsem vyštěkl zpátky.
„Ach, promiň, odpusť mi velkoryse!“ usmála se a natáhla ruku, „Máme-li strávit 6 hodin bok po boku v autobuse, nebylo by zbytečné navazovat přátelství! Není to tak?“
Před tváří se mi objevila její tlustá ruka, kterou jsem neochotně potřásl.
Jako by si nevšimla mé nepřátelské reakce, Laura začala rozhovor. S inspirací mluvila o tom, že jde do Británie navštívit přátele, jmenovala vše, co by tam chtěla koupit, včetně suvenýrů pro své studenty, které učí. Odpověděl jsem jednoslabičně, ale to jí nezabránilo v tom, aby byla vroucná a pečlivá a snažila se nenarušovat můj osobní prostor.
,,Nechci tě přivést do rozpaků svou nadrozměrnou velikostí – slona,“ zažartovala Laura.
K mému překvapení se mi po několika hodinách tvář, na kterou jsem se nejspíš nemohl ani podívat, zdála jemná a otevřela se přede mnou z druhé strany. Ukázalo se, že je překvapivě dobře sečtena, se širokým rozhledem, jemným humorem, ostrými poznámkami a dobrými způsoby. A po chvíli se z jejích vtipů smáli i ostatní cestující.
Potom přišel steward, chytil ji za ruku a poděkoval jí za další vtip a řekl: „Udělala jsi mi den!
Vidíc všechno, co se děje, jsem se jaksi bezděčně zeptal: „Lauro, přemýšlela jsi někdy o tom, že zhubneš?“
„Ne, nepotřebuji to. Aktivně jsem pracovala na opaku, proč všechno nechat na půli cesty?“
„A ty se nebojíš vysokého rizika nemocí?“
„Ha! Chorobí jen ti lidé, kteří jsou nešťastní a trápí se nad váhou. Všechno je to svinstvo! Když se budete líbit sami sobě v zrcadle 24 hodin denně a kdykoli během roku, nikdy neonemocníte! Mám mnohem důležitější věci na práci, než se řídit radami z posilovny a omezovat se v jídle. Stravuji se docela zdravě, ale chutná mi jíst hodně a pravidelně chodím na procházky a výlety. Jsem taková, protože jsem se narodila, abych byla velká. To je všechno! Mám se čeho obávat kromě hmotnosti?“
Napila se vína ze sklenice.
„Mimochodem…“ pokračovala Laura, „Bůh mi dal tolik štěstí, že moje velikost je prostě nezbytná, abych si ji udržela. A pokud začnu hubnout, tak rychle zhubnu. Mnozí, když mě vidí, si myslí, že jsem líná a nemám vůli. Ale není tomu tak.“
Potom se otočila ke stewardovi a sladkým hlasem zazpívala: „Více tohoto kouzelného vína, prosím!“
Pak pokračovala: „Uvnitř jsem velmi hubená, vyzařuji tolik energie, že kdyby nebylo mé velikosti, všichni muži by mě uháněli. Takže moje váha, je to jako záchranné lano!“
Vyklouzlo mi z úst: „Pronásledují vás muži?“
„A ještě jak! Jsem šťastně vdaná, ale nepřestávají mi dvořit a navrhovat… Rádi si se mnou píší, takže si někdy říkám, že bych měla být poradkyně, ne učitelka! Ach, víte, vztahy mezi muži a ženami jsou tak komplikované! Kolik hubených a krásných žen, muži obdivují, dokud neuvidí stav své kreditní karty!“
Ke konci cesty se kolem našeho sedadla tísnila polovina autobusu a všichni žertovali s Laurou, smáli se, koupali se v paprscích tepla, které z ní vycházeli. Když jsme vystoupili, dav ji objal a rozloučil se jako s dobrým přítelem. Potom se otočila a mrkla na mě. A uvědomil jsem si, že to byla ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl…
