Muž prodával na ulici vajíčka. Přišla k němu arogantní bohatá žena a udělala něco, z čeho mu bylo…

„Za kolik prodáváš ta vajíčka?“ zeptala se. „1 kus za korunu“ řekl starý muž.
„To je moc! Dám ti 5 korun za 6 vajec, bude to dobré? Jinak nechci ani jedno!“ Žena vyjednávala.

„Dej mi za ně, kolik chceš,“ řekl starý muž a byl s obchodem každopádně spokojen, protože dnes neprodal ani jediné vajíčko.

Žena zaplatila za vejce, pak spokojeně nasedla do auta a vyrazila s kamarádkami na oběd do restaurace.

Objednala, strávila odpoledne v příjemné společnosti a poté požádala o účet. Za oběd musela zaplatit 5000 korun, ale 6000 korun dala spolu se spropitným. Toto gesto je velmi přirozené, pokud je host s obědem spokojen, dá spropitné. K chudému muži, který prodává vajíčka, to však není fér, protože za vajíčka se jí to zdálo dát hodně a šlo o pár drobných.

Závěr

Proč vždy ukazujeme chudým, padlým, že jsme mocní, bohatí a cílevědomí? A proč nejsme štědří k těm, kteří naši štědrost nutně nepotřebují?

Kdysi jsem někde četl tento poučný citát:

„Můj otec vždy nakupoval s láskou od chudých. Když jsme šli na trh, koupil od nejchudšího muže a dal mu mnohem více peněz, než žádal za své zboží. Jednou jsem se ho zeptal, proč to dělá.

Odpověděl, že právě toto je důstojná a nezištná láska.“

Sdílejte tento poučný příběh na Facebooku! Napište nám do komentáře, co si o tom myslíte…