Muž zdědil obrovský majetek po rodičích. To, jak se zachovala jeho manželka, je hanbou společnosti!

Část majetku minula okamžitě

Jana velmi těžko nesla to, jaký život jsme vedli. Já jsem nikdy žádný problém neměl. Máme krásný domeček na okraji města. I s naším průměrným platem jsme zvládali splácet hypotéku a co pár let realizovat nějakou tu dovolenou k moři či na hory. Věděl jsem, že Jana by chtěla víc. Nevěděl jsem však, jak moc ji peníze změní. Už od začátku se chovala divně. Před lidmi si často vymýšlela a lhala o ceně našeho majetku.

Nedělalo jí problém kupovat věci v second handu a lhát jen proto, aby vypadala, že na všechno to značkové oblečení má. Po smrti prarodičů jsem já a moje sestra každý zdědili pár stovek tisíc. Chtěl jsem peníze nechat nedotčené pro naše děti. Jana už ale měla smyšlený bazén na zahradě, saunu a hromadu dalších hloupostí, jen abychom vypadali bohatší.

Když jsem vyslovil myšlenku, že bych chtěl tyto peníze nechat našim dětem, odbila mě s tím, že to nepotřebují.

Kvůli ní přicházím o přátele

Jakmile byla zahrada hotová, Jana byla na dílo pyšná. Potom to s ní začalo být hůř. Když k nám přišli přátelé, bylo její oblíbenou činností chvástání, kolik každá věc stála. Přičemž si vymýšlela výšku těch částek, zatímco doprovázela přátele po zahradě s bradou vzhůru. Neřekl jsem jim pravdu, nechtěl jsem Janu ponížit. Nešlo si ale nevšimnout, jak se mezi sebou naši známí na sebe dívají. Bylo mi jasné, že se jim příčí, jak nechutně se před nimi vychvaluje. Vrchol byl, když jim začala předhazovat, že oni nemají nic.

Uvědomoval jsem si, že se pro ně návštěvy u nás staly velmi nepříjemnými, a proto mě nepřekvapilo, když k nám přestali chodit. Měl jsem naše přátele rád, znali jsme se od učiliště a teď se nás kvůli mé ženě začali stranit. Jednoho dne jsem jí vytkl, že bys neměla tolik vymýšlet, ještě vzhledem k tomu, že nic z toho bychom neměli, nebýt dědictví. Odpověděla mi, že ji za to zavřít nemohou, a proto je to naprosto v pořádku.

Nenechá mě rozhodovat o vlastních penězích

Když nám se sestrou zemřela maminka, zdědili jsme oba ještě víc. Jana mi okamžitě začala diktovat, jak mám s čím naložit. S penězi, co jsem zdědil, jsem plány neměl. Jana ale najednou na mě byla jako sluníčko. Bylo mi to podezřelé. A také že oprávněně. Jednoho dne za mnou přijela s tím, že chce další auto. Když jsem uviděl jeho cenu, brada mi brzy spadla až na zem. Chtěla ode mě auto za milion a půl.

Musím se přiznat, že nové auto jsem chtěl také, proto nebylo divem, že se v něm po ani ne měsíci už vozila. Na povýšenosti jí to bohužel jen přidalo a pokračovala ve svém vychvalování. Přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Už svou ženu nepoznávám.

zdroj: somzena.sk

Doporučené k přečtení: