Náhodná kytice, osudová chyba a narozeninový zázrak

„Kdo to je?“ pomyslela si s nevlídností. Venku stál mladý muž s obří kyticí růží.

„Květiny pro vás?“ sdělil náznakem úsměvu.

Libuše nejprve odsoudila každou možnost špatně adresované romantiky. „Nejsem Adéla,“ odpověděla a chystala se k zavření dveří. On se však jen zastavil a přiznal: „Měl jsem jít k pětadvacítce, spletl jsem číslo.“

Libuše pocítila zvláštní jiskru naděje mezi žilami. Když on gratuloval veselým hlasem „Všechno nejlepší!“, něco uvnitř ní zazářilo. Nešlo jen o květiny – bylo to lidské gesto, kterého se jí dnes nedostalo už dlouho.

Mladík se představil – byl soused, vlastně bydlí o patro níž v domě – a chtěl jí dát růže jako dárkový pozdrav od rodiny, ale spletl adresu. To, co mělo být trapné potkání, se během pár minut proměnilo ve chvíli, kdy se měnila její nálada.

Nestihla ani napít čaj, když se rozplynula tíživá nálada, kterou přinesl rozchod s Markem. Tentokrát ne přišla sama – přišla s přáním k narozeninám a lidskou vstřícností.

Libuše se podívala na růže v rukou neznámého muže a věděla, že ten den – ten zvláštní, smutný den – už nikdy nebude stejný.