NECHAL NEMOCNOU MANŽELKU UMÍRAT V PUSTINĚ. O ROK POZDĚJI SE VRÁTIL — PRO JEJÍ MAJETEK!

Ale od začátku jejich manželství stála mezi nimi ještě někdo — Artemova matka. Tchyně nikdy Valju nepřijala. Pohrdala jí, neustále ji kritizovala, podkopávala její sebevědomí. A Artem? Mlčel. V rodině, kde byla matčina vůle zákonem, si nikdy netroufl postavit se jí na odpor.

Roky plynuly, Valentina snášela ponižování, až přišla první rána osudu. Začala být unavená, ztrácela chuť k jídlu, sílu. Lékaři vyslovili ortel: pokročilé stadium nevyléčitelné nemoci. Operace už nepřicházela v úvahu.

Místo aby v ní manžel hledal oporu, odcizil se jí. A pak přišel krutý plán, který mu poradila jeho matka:

„Vezmi ji na venkov, tam, kde ji nikdo neuvidí. Odpočívej, žij si svůj život. S ní tě čeká jen utrpení.“

A Artem poslechl. Bez emocí ji naložil do auta a odvezl na samotu k tetě Duně. Tam ji nechal — nemocnou, slabou, zlomenou.

OSAMĚNÁ MEZI ŽIVOTEM A SMRTÍ

Vala ležela v cizím domě týdny, pak měsíce. Místní ženy jí nosily jídlo, ale smrt se nechtěla přihlásit. Až jednoho dne přišel někdo nový — mladý záchranář Ilja. Začal Valentinu léčit, denně k ní docházel, navzdory mrazům a vánicím.

Zázrak se stal. Valentina se pomalu začala uzdravovat. Nejprve vstala z postele, pak vyšla na verandu. Po roce už chodila do obchodu. Získala zpět chuť žít.

NÁVRAT ZRÁDCE

Po roce se před domem objevil Artem — s papíry v ruce, připravený si vyzvednout dědictví po „zesnulé“ manželce. Jeho šok byl obrovský, když Valentinu uviděl živou a zdravou.

„Ty… žiješ?“ zašeptal nevěřícně.
„Počítal jsi snad s něčím jiným?“ odvětila chladně Valentina.
„Myslel jsem… že jsi umřela.“
„Pohřbil jsi mě v životě. Ale neumřela jsem. Žít mě naučil někdo jiný — ten, kdo tu byl, když jsi mě zradil.“

Dům i majetek odkázala Iljovi — člověku, který jí zachránil život. Artem odjel s nepořízenou.

ZLOČIN, KTERÝ NEZŮSTAL BEZTRESTNÝ

Valentina ale brzy zjistila krutou pravdu. Po hovoru s kamarádkou Ninou z města zjistila, že Artem předstíral její smrt, uspořádal smuteční obřad a prodal jejich byt i majetek. V očích okolí už dávno zemřela. Zničil ji nejen fyzicky, ale i společensky.

Za pomoci Ilji se Valentina vrátila do města a získala zpět své právo na život i majetek. Díky závěti svého biologického otce, který ji nikdy nepoznal, se navíc stala dědičkou bytu a velkých finančních prostředků.

Osud se postaral i o spravedlnost — Artem byl nakonec zatčen za padělání dokumentů, zpronevěru a podvod při fingování smrti manželky. Skončil tam, kam patřil.

ŠTĚSTÍ, KTERÉ SI VYBOJOVALA

Ilja zůstal po jejím boku. Pomáhal jí nejen prakticky, ale především lidsky. Jeho trpělivost, jemnost a oddanost postupně uzdravily Valentinu i citově.

A pak přišla další životní zkouška — nečekané těhotenství. Po všem, co si prožila, byl tento dar pro Valentinu nejen zázrakem, ale i symbolem nového začátku.

„Náš příběh teprve začíná,“ zašeptal Ilja, když držel její ruku v nemocnici.

Po náročném porodu se Valentina poprvé podívala do očí své dcery. Malé, křehké bytosti, která znamenala život vítězící nad vším, co ji mělo zničit.

Dnes, o rok později, sedí Valentina na balkoně svého nového bytu, s dcerkou v náručí a s Iljou po boku. Bolest je pryč. Zůstala jen vděčnost, síla a vědomí, že někdy je největší uzdravení v tom, když vás osud donutí začít znovu.