Neuvěřitelně dojemný odkaz od otce workoholika, kterému zemřel syn, když byl v práci…
Když mi zavolali, seděl jsem v zasedací místnosti s dalšími 12 lidmi. Za 8 let jsem měl jen týden dovolené. Zvedl jsem telefon a slyšel svou ženu, jak mi říká, že můj syn je mrtvý. Ještě pár vět a to byl celý rozhovor.
Potom jsem co nejrychleji opustil budovu a šel domů. Po 20 minutách jsem byl doma a celý náš dvůr byl plný sanitek. Uběhlo 2,5 hodiny, než jsem mohla vidět svého kluka. Ležel v posteli, jako by spal.
Moje žena a já jsme byli v místnosti 30 minut, hladili mého syna a já jsem se stále ptal na stejnou otázku: „Můj chlapče, co se stalo?“
Můj syn vždy chtěl pracovat a oženit se s malou holčičkou od sousedů, které se mu líbilo. V úmrtním listu je uvedeno, že můj syn není ženatý a nikde nepracoval. Jeho dva sny se nikdy nesplnily.
Moje žena mi neustále připomíná všechno, co udělal. A pak zemřel ve své posteli, když spal. Vzpomínám si na poslední večer, když se můj syn pohádal s dětmi a já jsem se rozhodl, že s ním udělám pořádek. Byl jsem na něj přísný.
Stále vidím, jak mu po tváři stékají slzy a slyším protesty: „Ale ty mě neposloucháš. Nikdo mě neposlouchá.” Potom jsme uložili děti do postele, mluvil jsem s Wileym a usmířili jsme se. A pak bylo ráno a já šel do práce. Žena syna neprobudila, myslela si, že ještě spí.
Lékař později odhadl, že syn byl mrtvý nejméně 8 až 10 hodin, což naznačuje, že zemřel v noci. Wileymu byla loni diagnostikována typická mírná forma epilepsie. Všichni pediatři a neurologové, se kterými jsme diskutovali o jeho stavu, řekli, že se není čeho bát.
Mnozí se ptají, jak nám mohou pomoci. Říkám jim: obejměte děti a neztrácejte veškerý čas v práci. Protože potom si nebudete moci odpustit, stejně jako já.
Dospěl jsem k závěru, že v životě musí být rovnováha, ale neměl jsem ji. Teď, když píšu tento příspěvek, přišel za mnou můj druhý syn Oliver a místo toho, abych ho poslal pryč, rozhodl jsem si s ním hrát.
Je škoda, že jsem za tuto lekci musel zaplatit příliš vysokou cenu. Jak píše manželka ve svém příspěvku: „Prosím, zeptejte se nás na život a smrt našeho syna. Když o tom mluvíme, svým způsobem se z toho pomalu uzdravujeme. A nikdy nedávejte práci na první místo.”
