Obermaierová otevřeně o penězích: Nejde o ni, nejvíc se bojí, co jednou bude se synem

Herečka Jaroslava Obermaierová se rozhodla udělat jasno v tom, jak to ve skutečnosti má s penězi. V poslední době se kolem jejího důchodu a životní situace objevila řada spekulací, ona sama ale tvrdí, že realita je jiná. Místo vlastních starostí ji totiž mnohem víc tíží budoucnost jejího syna. Z čeho má největší obavy?

Spekulace o chudobě uvedla na pravou míru

Herečku Jaroslavu Obermaierovou si diváci spojují s řadou výrazných filmových i seriálových rolí. V posledních dnech se ale o ní nemluvilo kvůli herectví, nýbrž kvůli penězům. Ve veřejném prostoru se totiž začaly objevovat informace, že si stěžuje na nízký důchod a na to, že se jí žije čím dál hůř.

Sama herečka se ale proti takovému výkladu ohradila. Dala jasně najevo, že její slova byla podle ní pochopena jinak, než zamýšlela. Netvrdí prý, že by byla bez prostředků nebo že by neměla z čeho žít. Naopak zdůrazňuje, že situace není tak černá, jak by se z některých titulků mohlo zdát.

Důchod přiznala, ale bez nářků

Obermaierová otevřeně přiznala, že její důchod se pohybuje okolo osmnácti tisíc korun. To rozhodně není částka, která by člověku dovolovala bezstarostný život, herečka ale zároveň připomněla, že se během aktivních let snažila myslet dopředu a vytvářet si rezervu.

Právě úspory jí podle jejích slov pomáhají překlenout období, kdy je peněz méně. Její vyjádření tak nevyznívá jako zoufalá stížnost, ale spíš jako realistický pohled člověka, který ví, že i když si něco odloží stranou, tyto finance se časem tenčí.

Její postoj je v tomto směru velmi střízlivý. Herečka nepopírá, že je potřeba počítat každou korunu a že žádné úspory nejsou bezedné. Zároveň ale odmítá představu, že by byla na pokraji nouze. Má kde bydlet, zvládá pokrýt základní potřeby a občas si ještě dokáže přivydělat prací.

Největší starost? Vůbec ne o sebe

To nejdůležitější v jejím vyjádření ale leží úplně jinde. Jaroslava Obermaierová dala najevo, že pokud někdy mluví o penězích, není to proto, že by chtěla litovat sama sebe. Mnohem víc ji totiž děsí budoucnost jejího syna.

Právě on je podle ní tím, kvůli komu se finančními otázkami tolik zabývá. Syn pobírá invalidní důchod a kvůli zdravotním omezením nemá stejné možnosti pracovního uplatnění jako zdravý člověk. I když se snaží a pracuje, jeho příjmy zdaleka nejsou takové, aby měl jistotu bezstarostného života.

A to je pro matku něco, co se jednoduše nedá hodit za hlavu. Herečka tak vlastně neřeší jen současnost, ale především dobu, kdy už tady jednou nebude a její syn zůstane na všechno sám.

Děsí ji představa, že jednou nebude na běžný život

Z jejích slov vyplývá velmi konkrétní obava. Nejvíc ji netrápí velké investice ani luxus, ale úplně obyčejné věci každodenního života. Přemýšlí nad tím, zda její syn dokáže v budoucnu bez problémů utáhnout bydlení a zaplatit vše, co je potřeba.

Silně v tom zaznívá i strach z běžných provozních nákladů. Obermaierovou znepokojuje představa, že by její syn jednou neměl třeba ani na topení. A právě tato myšlenka je z jejího pohledu mnohem bolestivější než jakákoli debata o tom, kolik sama pobírá na důchodu.

Není v tom senzace ani touha po soucitu. Spíš velmi lidská úzkost rodiče, který dobře ví, že dítě, byť dospělé, nemusí mít kvůli zdravotnímu stavu stejné šance jako ostatní.

Žádná stížnost, ale obyčejný strach matky

Herečka přitom opakovaně zdůrazňuje, že její slova nemají být vnímána jako naříkání. Nechce se stylizovat do role oběti ani vyvolávat dojem, že je na tom nejhůř ze všech. To, co říká, podle všeho pramení hlavně z rodičovských obav, které by v podobné situaci měl nejspíš téměř každý.

Právě proto její vyjádření působí tak silně. Není to klasická celebritní stížnost na drahý život. Je to výpověď ženy, která už něco zažila, dokáže se o sebe postarat, ale zároveň ví, že budoucnost jejího dítěte nemusí být jednoduchá.

V tom je i velká dávka smutku. Člověk může přijmout vlastní stáří, skromnější život i menší příjmy. Mnohem hůř se ale smiřuje s představou, že by jednou jeho dítě mohlo mít problém zvládat úplně základní věci.

I přes starosti si zachovává nadhled

Přesto všechno nepůsobí Jaroslava Obermaierová zlomeně ani rezignovaně. Naopak se zdá, že si i přes všechny obavy zachovává určitý nadhled a snaží se situaci vnímat co nejstřízlivěji. Nepřehání, nedramatizuje, ale ani nezakrývá, že její myšlenky často míří právě k synově budoucnosti.

A možná právě to je na celém jejím vyjádření nejsilnější. Nemluví o penězích kvůli sobě, ale kvůli člověku, kterého miluje nejvíc. V tom je cítit nejen starost, ale i obrovská mateřská odpovědnost, která nekončí ani ve chvíli, kdy dítě dávno vyroste.

Jaroslava Obermaierová tak neotevřela téma peněz proto, aby si postěžovala na život. Spíš připomněla něco, co je blízké mnoha rodičům – že největší strach často nepřichází z vlastní nejistoty, ale z otázky, co jednou bude s jejich dětmi.