Pamatujete si na Vencu ze Slunce, seno? Neuvěříte, čím se frajírek z Hoštic dnes živí!

Stačila jedna role a stal se nesmrtelnou součástí české filmové historie. Broněk Černý, kterého si diváci navždy spojí s Vencou Konopníkem ze slavné trilogie Slunce, seno, dnes slaví 65. narozeniny. Z kdysi obletovaného vesnického frajírka a tehdejšího idolu žen je dnes muž, který místo filmových placů brázdí evropské silnice v kamionu. Jak dobře si ale pamatujete filmy, které z něj udělaly hvězdu?

Z konkurzu kvůli stokoruně rovnou do filmové legendy

Psal se rok 1983, když tehdy mladý Broněk Černý, rodák ze Strakonic, dorazil na konkurz k filmu Slunce, seno, jahody. V té době mu bylo pouhých 21 let a o velké herecké kariéře rozhodně nesnil. Na konkurz prý šel spíš z legrace – chtěl si vyzkoušet komparz a vydělat slíbenou stovku, kterou plánoval utratit za pivo.

Jenže osud měl jiné plány. Režisér Zdeněk Troška si ho všiml okamžitě a rychle pochopil, že před sebou má přesně ten typ, který do role Venci Konopníka zoufale potřebuje. Vesnický frajírek, trochu machr, trochu komediální figurka, ale zároveň někdo, kdo si umí získat pozornost – to všechno Broněk splňoval na první pohled.

A právě díky tomu se z úplného neherce stala jedna z nejvýraznějších tváří jedné z nejslavnějších českých filmových trilogií.

Venca Konopník jako sexsymbol? V osmdesátkách klidně ano

Dnes to může znít skoro neuvěřitelně, ale ve své době trilogie Slunce, seno skutečně vystřelila Broňka Černého mezi idoly své generace. Jeho Venca Konopník byl pro mnohé diváky zosobněním typického venkovského frajera – trochu drsného, trochu komického, ale zapamatovatelného natolik, že na něj publikum dodnes nedá dopustit.

Právě tahle role z něj udělala člověka, kterého znalo celé Československo. Hlášky z filmu zlidověly, scény z Hoštic se opakovaně vracejí na obrazovky a postava Venci Konopníka se zařadila mezi ty, které přežily svou dobu a staly se součástí národní popkultury.

Přitom dnes by v něm slavného filmového frajírka hledal jen málokdo. Čas se podepsal na vzhledu i životním stylu, ale jak připomínají ti, kteří ho potkávají, pořád mu zůstává charakteristický úsměv a jiskra v očích, díky nimž byl na plátně tak výrazný.

Mezi profesionály zapadl překvapivě rychle

Ačkoli neměl žádné herecké zkušenosti, mezi ostřílenými jmény českého filmu si vedl překvapivě dobře. Z natáčení si odnesl nejen popularitu, ale také cenné vztahy. Velmi blízký vztah si vytvořil zejména s legendární Helenou Růžičkovou a jejím synem Jiřím Růžičkou. Právě s nimi si podle dostupných informací rozuměl nejvíce.

Zajímavostí je, že naopak nijak zvláštní vztah neměl s filmovou Blaženou, tedy herečkou Veronikou Kánskou. Ta byla v době natáčení velmi mladá, bylo jí teprve 16 let, a tak je jasné, že jejich kontakt měl spíš čistě pracovní rovinu.

Přesto celé natáčení položilo základ jedné mimořádné filmové party, která i po letech zůstává v očích diváků symbolem specifického českého humoru, venkovské nadsázky a nezapomenutelných scén.

Po Slunce, seno ještě pár rolí, pak definitivní konec

Ačkoli si většina lidí Broňka Černého spojuje téměř výhradně se sérií Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika, nešlo o jeho jediné filmové zkušenosti. V osmdesátých letech se objevil také ve filmech Zelená léta, Tísňové volání nebo Mezek.

Přesto se nikdy nestal hercem v pravém slova smyslu a po dotočení třetího dílu slavné trilogie v roce 1991 se rozhodl s herectvím úplně skončit. Velký svět kamer, štábů a premiér ho nakonec nepřesvědčil natolik, aby u filmu zůstal.

Definitivně se proto vydal jiným směrem – a to velmi nečekaným.

Místo placu kamion: z Venci je pán evropských silnic

Po odchodu z herectví se Broněk Černý vrhl na profesi, která je od filmového světa na hony vzdálená. Stal se řidičem kamionu a místo natáčecích dnů začal trávit čas na evropských silnicích. Právě tahle práce se stala jeho skutečnou životní dráhou.

Jeho život tak nabral úplně jiný rytmus. Místo hereckých nabídek přišla každodenní realita dopravy, dlouhých cest a života za volantem. Sedavý způsob zaměstnání se pochopitelně podepsal i na jeho vzhledu, ale jak už bylo řečeno, charisma mu nezmizelo.

Výjimku udělal pouze jednou – a to pro svého starého známého Zdeňka Trošku. V roce 2003 přijal z přátelství malou roli šmíráka v komedii Kameňák. Tím ale jeho návrat před kamery v podstatě skončil.

Stále žije kousek od Hoštic

Ačkoli by si někdo mohl myslet, že po takové popularitě zamířil do Prahy nebo jinam do velkého světa, Broněk Černý zůstal věrný svému kraji. Nadále žije ve Strakonicích, tedy nedaleko slavných Hoštic, kde se filmová trilogie natáčela.

Je ženatý a s manželkou vychoval dvě děti – syna Ondřeje a dceru Terezu. Jeho život tak dnes působí klidněji, civilněji a rozhodně mnohem méně okázale než v době, kdy ho znal prakticky každý divák v zemi jako Vencu Konopníka.

Možná právě v tom ale tkví jeho kouzlo. Nepodlehl iluzi slávy, neudělal ze sebe věčnou celebritu a jednoduše žil dál svůj život po svém.

Hlášky, které nestárnou

I když od premiéry prvního dílu uběhly už více než čtyři dekády, Slunce, seno zůstává fenoménem. Hlášky z filmů lidé používají dodnes, scény znají nazpaměť a při každé repríze si trilogie znovu najde své publikum.

A právě proto jsou 65. narozeniny Broňka Černého ideální příležitostí připomenout si nejen jeho životní příběh, ale také to, jak silně se role Venci Konopníka zapsala do české kultury. Z jedné stokorunové brigády se totiž stalo něco, co přetrvalo celá desetiletí.