Poslední fotografie Aničky Slováčkové (†29): Úsměvy, vděčnost a hluboké poselství o lásce k životu

Na snímcích byla se svými nejbližšími, přáteli, rodinou i milovanými zvířaty. Fotky zachycují nejen její tvář, ale i její duši – upřímnou, milující, vděčnou. Pozorovala západy a východy slunce, milovala každý okamžik. „Nekonečná hloubka barev všech východů i (záchodů) západů,“ napsala s humorem sobě vlastním.

Láska k lidem i práci: vděk těm, kteří ji podporovali

Další z jejích posledních slov patřila lidem, s nimiž pracovala a kteří jí byli oporou. „Víte, co je úžasný? Když můžete spolupracovat s lidmi, kterých si vážíte lidsky i pracovně. Vedle kterých rostete. A nebojíte se před nimi přiznat, že na něco zrovna nemáte sil. Díky miláčci, že mi vždycky kryjete záda!“ vzkázala.

K příspěvku přidala fotografii, na které byla zachycena její rodina – otec Felix Slováček (81), bratr Felix mladší a další blízcí. Ačkoliv na snímku sama nebyla, její přítomnost byla cítit v každém slově.

Radost ze života, i když síly ubývaly

S humorem sobě vlastním sdílela i video svého psa Jindřišky, kterého naučila dávat „pusinku“. „Já, dva roky zpátky: Hlavní je, aby ten pes uměl samý důležitý povely…Já nyní: Pusinku,“ napsala a přidala usměvavé smajlíky.

Další dojemná momentka ukazovala plyšového medvěda její fenky, kterého s láskou popsala: „Tohle je Hababu. Je až s podivem, kolik tenhle méďa z Ikei vydrží… A i tak jí vydrží dýl a je k němu víc něžná a láskyplná, než k 90 % dalších hraček.“

Nezlomná až do konce

Od roku 2019, kdy si nahmatala bulku v prsu, bojovala Anička s rakovinou. Tehdy nad ní vyhrála. Nemoc se však v roce 2023 vrátila, tentokrát v plicích. Přesto neztrácela víru, naději ani úsměv. Její poslední měsíce byly naplněny vděčností a láskou, kterou předávala dál – v rozhovorech, na koncertech, na svém Instagramu i v každodenním životě.

Její odchod 6. dubna, v domácím prostředí, obklopena rodinou, nebyl jen smutnou zprávou. Byl vyvrcholením příběhu ženy, která dokázala žít naplno, i když věděla, že čas je neúprosný.

Závěrem – poselství, které zůstává

Anička Slováčková bude navždy vzpomínána jako bojovnice, která rozdávala světlo, i když sama procházela temnotou. Její poslední fotografie a slova nejsou jen vzpomínkou. Jsou výzvou – milovat, žít, vděčně přijímat každý den. A nikdy nepřestat věřit, že i v těžkostech může být krása.