Přeživší popálení, který léta neopustil domov, nyní vlastní svou vlastní pekárnu. Silný příběh silného muže
Ngo Quy Hai je 27letý muž, který většinu svého života prožil skrytý před zbytkem světa. Důvodem je to, že přežil popáleniny a byl si vědom pohledů lidí z jeho okolí.
Když k hroznému incidentu došlo, Hai, který pochází z Vietnamu, byl ještě jen batole. Vše se stalo, když tlačil dětské chodítko do kuchyně a nešťastnou náhodou spadl do otevřených kamen na dřevo. Popáleniny, které utrpěl, byly více než těžké, ale podařilo se mu přežít.
„Dětská chodítka byla tehdy běžná a nikdo nevěděl, jak mohou být nebezpeční,“ vysvětlil Hai.
Byl převezen do Dětské nemocnice 1 v Saigonu, kde strávil dlouhé dva roky.
Operace následovaly jedna za druhou, ale navzdory všemu mu stále zůstávalo děsit po celém těle i obličeji. Navíc se potýkal s duševním traumatem jak kvůli nehodě samotné, tak kvůli svému vzhledu byl šikanován ostatními dětmi.
„Cítil jsem se sám, když jsem vyrůstal, a neměl jsem mnoho přátel,“ vysvětlil. „Cítil jsem se vyloučen ze společnosti. Když jsem se snažil najít práci, byl jsem zesměšňován a zesměšňován. Téměř dva roky jsem v jednu chvíli neopustil svůj dům.“
Žít život v samotě bylo těžké. Hai zaostával se studiem a cítil se zničený, ale pak potkal přítele, který přesně chápal, jak se cítil.
„Někdy si myslím, že nás svedl dohromady osud,“ řekl Hai o svém novém příteli. „Hráli jsme spolu odmalička a zažili jsme mnoho radostí i strastí, protože jsme oba sdíleli stejný smutek, že si s námi nikdo nechtěl hrát.“
S pomocí svého přítele, který má handicap, se Haiovi podařilo sebrat odvahu a jít za svým snem vlastnit pekárnu. Ve skutečnosti se tento sen zrodil v důsledku incidentu, během kterého byl jeho přítel vyhozen z luxusní pekárny, kterou chtěl už dlouho navštívit.
„Byli jsme velmi chudí, takže naše oblečení nebylo tak luxusní jako u některých lidí a ani oni neposlouchali naše vysvětlení. Vyhnali nás,“ vysvětlil Hai. „Bylo to ponižující. Ale je to zkušenost, která mě udělala tím, kým jsem dnes. Díky tomu jsem v srdci věděl, co chci dělat. Chystal jsem se otevřít si vlastní pekárnu, abych mohl péct chutné a krásné koláče a podávat dobré jídlo všem, ať už jsou bohatí nebo chudí. Nediskriminoval bych; každý by byl vítán.“
Když se o svůj sen podělil se svou rodinou, všichni ho velmi podporovali. Hai se poté zúčastnil školení pohostinství ve škole v Hanoji a byl připraven čelit světu po letech skrývání.
Říká, že otevření pekárny bylo to nejlepší, co se mu kdy stalo, protože mu to pomohlo s jeho sebevědomím.
„Bylo krásné vidět tolik usměvavých tváří,“ řekl. „Vidím na ulicích spoustu dětí, které prodávají losy, a vždy je zvu na kousek dortu. Neznáme těžkosti, kterým ostatní čelili. Být milý.
„Mým snem je nyní pomáhat druhým v podobných těžkostech, kterými jsem prošel já. Právě tím, že se člověk vrátí, může změnit společnost.“
Příběh Hai je tak inspirativní, protože nám připomíná, že bychom měli vždy věřit ve své schopnosti, ať se děje cokoliv, a že bychom se měli snažit a milovat sami sebe takové, jací jsme.
