Řekla manželovi, aby vzal k večeři jinou ženu. Nevěděl však, že její muž udělá tohle…
Ta druhá žena byla moje matka. Už 19 let byla vdovou. Pro příliš mnoho povinností a tři děti jsem ji však nemohl často vídat. Vyslechl jsem si manželku a ve stejný večer jsem zavolal mámě a pozval ji na večeři a pak do kina.
„Co se děje, synu, jsi v pořádku?“, odpověděla otázkou. Moje máma je typ člověka, kterému když zavoláte pozdě večer, hned si myslí, že se stalo něco špatného.
V pátek po práci jsem zamířil k ní domů. Byl jsem velmi nervózní. Když jsem přišel před dům, všiml jsem si, že i ona je poněkud nervózní z toho, že jdeme ven. Měla pěkný účes a na sobě šaty, které měla na sobě při jednom ze svých svatebních výročí. Měla široký úsměv, který vyzařoval andělskou záři.
„Řekla jsem přátelům, že jdu se svým synem a na všechny to zapůsobilo. Už se neumí dočkat, až jim řeknu, jak to dopadlo,“ řekla mi potichu.
Šli jsme do velmi pěkné restaurace, nepříliš elegantní, ale s velmi příjemnou atmosférou. Když jsme vešli, máma mě chytla za ruku. Sedli jsme si a já jsem začal číst jídelníček (pro špatný zrak uměla číst jen velká písmena). Při čtení jsem zvedl zrak a všiml jsem si, že máma se na mě dívá. Na rtech se jí objevil nostalgický úsměv.
„Ehm, když jsi byl malý, četla jsem ti jídelníček,“ řekla.
„Dobře, pak je čas, aby sis odpočinula a dovolila mi vrátit ti laskavost,“ odpověděl jsem.
Během večeře jsme měli docela obyčejný rozhovor, který se dotýkal některých společných zážitků. A my jsme se tak chytili do rozhovoru, že jsme zapomněli na film i na kino.
Když jsem ji večer vezl domů, řekla mi: „Půjdeme ještě ven, ale jen pod podmínkou, že tě vezmu ven já.“ Souhlasil jsem.
„Jaké bylo rande,“ zeptala se mě manželka, když jsem přišel domů.
„Velmi velmi krásné. Mnohem lepší, než jsem čekal,“ odpověděl jsem.
Za několik dní moje matka zemřela na infarkt. Všechno se stalo tak náhle, že jsem neměl šanci jí pomoci. Po určité době mi přišla obálka s účtenkou z restaurace, ve které jsme byli.
Uvnitř bylo napsáno: „Tento účet jsem zaplatila předem. Nebyla jsem si jistá, jestli budu moci přijít, ale přesto jsem zaplatila za večeři pro dva, pro tebe a tvou ženu. NIKDY NEPOCHOPÍŠ, KOLIK PRO MĚ ZNAMENAL TEN VEČER. MILUJI TĚ, SYNU MŮJ“
V té chvíli jsem pochopil důležitost slov: ‚MILUJI TĚ‘ a důležitost času, který si vyhradíme pro ty, které milujeme.
