Rodičům kradla jejich 15 letá dcera peníze. Když zjistili, za co je utrácí, zůstali v šoku!

Pro rodiče musí být šok, když zjistí, že krádež jejich peněz z peněženky má na svědomí jejich dcera. Tito však byli šokováni i tím, za co je utrácí.

Rodiče patnáctileté dívky zjistili, že se jim v peněžence ztrácejí peníze.

Jediným vysvětlením bylo, že jim je bere jejich dcera. Začali si hlídat, kolik v peněžence mají a tak měli jistotu, že ke krádežím skutečně dochází. A tak se rozhodli dceru konfrontovat. Třeba ovšem říci, že se oba rodiče snažili vychovávat dceru tak, jak se patří. Tedy k zodpovědnosti, slušnosti a také úctě.

Ani jeden z nich si nikdy nepomyslel, že by se jejich holčička uchýlila k něčemu, jako je krádež.

Nemohli uvěřit, že jejich dcera je zlodějka. Proto se jí na to zeptali a dočkali se vyhýbavé odpovědi. Nejenže zapírala, ale také neřekla, za co je utrácí. Jelikož se z rozhovoru nic pořádně nedozvěděli a k drobným krádežím stále docházelo, rozhodli se dceru sledovat. Po pár dnech však nezjistili nic zvláštního. Jejich dcera chodí do školy, do knihovny nebo je venku s kamarády. Nechodí ani do žádných obchodů, kde by peníze utrácela.

Sledování pokračovalo až jednou nastal den, kdy se něco změnilo. Jejich dcera sedla do autobusu a vystoupila u velkého obchodního centra. V té chvíli tušili, že jde někde utratit jejich ukradené peníze.

Když z obchodního centra vyšla, měla dvě tašky plné věcí. Rodiče si mysleli, že pro sebe. Dívka ale nenasedla na autobus a nešla domů. Vydala se pěšky na opačnou stranu, než je její bydliště.

Rodiče ji sledovali a byli šokováni tím, kam šla.

Zamířila k domu, kde byl na plotě nápis Dětský domov. Když zazvonila, přivítalo ji mnoho dětí, které ji již očividně znaly. Následně jim začala rozdávat věci, které nakoupila. Byly to hlavně sladkosti, které tak mohly dětem v dětském domově zpříjemnit životy.

Rodiče si prvotně mysleli, že krádež peněz souvisí s tím, že jejich dcera utrácí za zbytečnosti. Nyní ale zjistili, že tomu tak není. Už se na svou dceru nedívali jako na zlodějku. Měli ji za dobrého člověka, který se snaží pomáhat jiným. Sice je trochu mrzelo, že si o peníze sama neřekla, ale to jí velmi rychle odpustili.

Následoval opět rozhovor rodičů s dcerou. Ti jí řekli, že už vědí na co peníze utrácí a zeptali se jí, kde se o dětském domově dozvěděla. Řekla, že ho viděla v reportáži v televizi. Že jí bylo velmi líto dětí a tak jim chtěla pomoci. Jako důvod toho, proč rodičům brala peníze, uvedla, že se bála toho, že když si o ně poprosí, tak rodiče nebudou mít pro tento typ charity pochopení. Opak je však pravdou. Dívka už nedostává pouze své klasické kapesné, ale každý měsíc dostane i peníze navíc určené pro dětský domov.

Příběh ukazuje, že ne každá krádež musí být nutně spojena pouze se špatnými úmysly.

Pokud jste našli v tomto článku něco hodnotného pro vás nebo vás v něčem inspiroval, podpořte nás sdílením. Je to nejlepší způsob, jak podpořit kvalitní obsah. Vy rozhodujete o tom, co se dozvědí i ostatní, děkujeme.