Rodina z Pešti si odjela odpočinout ke staré tetě do Transylvánie. Přijela domů s lekcí na celý život
Otec své dceři drsně řekl, jak je líná!!! „Ale táto, v životě jsem se tak dobře nevyspala a vím proč! Teta Margit řekla, že v mém polštáři, i v peřinách, je mnoho peří.“ „Dobře, ale viděla si, jak žijí???“
„Ano, táto. Pokud se budu špatně učit a zlenivím, tak vím, že budu mít pořádné kotě, které mi neustále je nablízku a tulí se k nohám a uvidím, jak slepice snášejí vajíčka. Nepotřebuji hlasité sousedy a hudbu, kde křičí v cizím jazyce, neboť raději budu poslouchat cvrlikání cvrčků a svištění větru na stromech!!!“
„Ale viděla jsi, holčičko moje, jací jsou chudáci???“ „Ano, viděla jsem, že mají okno, které se otevírá do údolí a když se skrze něj podívám ven, vidím ženoucí se oblaka, stromy, louku a večerní hvězdy, které jsem předtím ani neviděla.“
„Ale holčičko moje, ty mluvíš o štěstí, vždyť oni nemají ani práci!!!“ „Viděla jsem svou tetu, jak má ráno připravenou snídani, kterou jsem ještě nikdy nejedla, mohla jsem pít pravé mléko, máslo natřené na chlebu, který upekla teta Margit s marmeládou, kterou uvařila ze švestky rostoucí před domem! Mají tolik práce, že kolem domu dělají od rána do večera.“
„Ale nechyběla ti tvoje oblíbená čokoláda?“ „Odteď chci vždycky jíst tak lahodný jablečný koláč, jako tam dělají.“
„Ale viděla jsi, že nemají moc peněz!“ „Kdybychom my tři mohli být víc spolu, s tebou a mámou, tak bychom od nynějška raději žili tady v Székelyföldu, protože tady jsem viděla jen bohatství a štěstí…“
