Rozhodli se pro císařský řez. Tomu, co ale uviděli, když miminko přišlo na svět, NIKDO nemůže uvěřit
„Posledních devět měsíců byla moje žena Brooklyn těhotná a podle lékařů bylo dítě velmi nemocné. Před třemi nebo čtyřmi měsíci jsme se dozvěděli, že dítě má těžký hydrocefalus. Za starých časů se tomu říkalo „voda v mozku“, což znamenalo jednoduše, že dítě má příliš mnoho tekutiny v mozku. Nakonec nás poslali do dětské nemocnice v Cincinnati, kde nám několik největších odborníků v zemi řeklo, že situace je velmi vážná. Stav miminka byl „strašně špatný“. Bylo to tak extrémní, že odborníci přestali měřit a monitorovat mozkomíšní mok dítěte, protože v té chvíli už na tom nezáleželo. Výsledky MRI byly hrozné na pohled. Bylo nám řečeno, že je prostě 90% šance, že dítě zemře krátce po narození, protože je to tak vážné, že život jakékoli kvality si je těžko představit.“
,,Brooklyn se přestěhovala do Cincinnati a zůstala v hotelu blízko nemocnice – pro případ, že by porodila. Cestoval jsem tam a zpátky, zatímco jsem pracoval a staral se doma o naše další dvě děti, Sophie a Lily. 8. července začal porod. 15 minut poté, co ji přivezli na císařský řez, jsme měli další setkání s lékaři o tom, zda bychom měli použít hadičku, abychom nechali dítě dýchat, av jakém okamžiku ji budeme muset vyjmout, abychom dítě dostali do nebe. A hádejte co se stalo? Miminko se narodilo s pláčem – což byl jeden z nejkrásnějších zvuků, jaké jsem kdy slyšel.“
,,Zkrátka, Charlie přežil a byl na jednotce intenzivní péče, dokud jsme se všichni nedostali domů. Zdá se, že je to normální, milé dítě, které dokáže všechno, co jiné děti. Má mírně zvětšenou hlavičku, ale to umíme regulovat návštěvou nemocnice. Jak se to stalo? Lékaři říkají, že „nemůžeme přijít s žádným lékařským vysvětlením toho, čeho jsme zde byli svědky“.
Svým způsobem si dítě muselo tekutinu v mozku přirozeně „odstranit“ samo. Měli jsme několik rodinných příslušníků a přátel, kteří se za nás a za dítě modlili.“
,,Jsem praktický člověk, který věří ve vědu, ale jsem přesvědčen, že to musela být Boží vůle. Vzdávám Bohu VŠECHNU čest, že mé dítě přežilo. Děkuji, děkuji pěkně, za všechna milá slova, smsky, dopisy a lásku. Bůh je skutečný a stále dělá zázraky. Bůh žehnej, – Nick.“
Bez ohledu na to, zda věříte v Boha nebo ne, tohle je neuvěřitelně krásný příběh! Důležité je nikdy se nevzdávat a neztratit naději na šťastný konec. Malému Charliemu a jeho rodince přejeme do budoucna hodně štěstí!
