Sedmdesátiletá babička obdržela na Valentýna přání od své dávno ztracené lásky, ale obávala se setkání

Mary nečekala, že by ve svých letech mohla znovu zažít emoce, které kdysi považovala za dávno ztracené. Když jí však vnučka podala obálku se jménem Todd, její srdce se rozbušilo. Po tolika letech se její minulost vrátila v podobě malého valentýnského přání, v němž stálo: „Stále tě miluji.“ Spolu s ním byl v dopise i vzkaz, který ji přenesl zpět do doby, kdy byla mladá a zamilovaná.

„Má nejdražší Mary, před padesáti lety jsme prožili nezapomenutelnou noc. Nikdy jsem na tebe nepřestal myslet, ale tehdy jsi nepřišla. Zlomila jsi mi srdce. Přesto doufám, že se můžeme znovu setkat. Ve stejný den, na stejném místě.“

Mary se rozklepaly ruce. Todd byl její první a největší láska. Potkali se v Paříži, kde on studoval a ona byla na návštěvě. Strávili spolu jedinou noc, ale slíbili si, že se po roce opět setkají. Osud jim však nepřál – v den jejich plánovaného setkání Mary zemřela matka a ona se nemohla dostavit.

Vnučka ji přemlouvala, aby se s Toddem setkala. „Musíš tam jít, babi. On na tebe nezapomněl.“ Ale Mary zavrtěla hlavou. „Ne. Nemůžu. Zklamala jsem ho.“

Vnučka však nehodlala nechat příběh své babičky skončit lítostí. Vzala klíče od auta a s nenápadnou prosbou ji přesvědčila, aby ji doprovodila. Netušila, že jejich cesta povede na nádraží, kde měl Todd čekat.

Když dorazily na místo, Mary byla nervózní. Rozhlížela se, ale Todd nikde. Místo něj k nim přistoupil mladý muž.

„Jste Mary?“ zeptal se.

„Ano…“ odpověděla tiše.

„Jsem Alex, Toddův vnuk. Dědeček sem chtěl přijet, ale je nemocný. Mám pro vás něco.“ Podal jí malou obálku. Mary ji roztřeseně otevřela a našla v ní starý vlakový lístek a lístek s nápisem:

„Mary, láska nemá žádné hranice ani čas. Čekal jsem na tebe tehdy a čekal bych na tebe znovu.“

Mary zavřela oči a pevně sevřela papír v rukou. Cítila, jak se jí po tváři kutálejí slzy. Věděla, že musí Todda vidět.