SESTRA SE ZBAVILA ADOPTIVNÍ DCERY, KDYŽ PORODILA SYNA — ALE KARMA JI DOSTIHLA JEŠTĚ DŘÍV, NEŽ ČEKALA

Jenže jakmile jsme dorazili k jejímu domu, něco bylo jinak. Zmizela dětská skluzavka na dvorku, zahrádka se slunečnicemi, které jsme společně s Lily sázely, byla pryč. Po dceři, kterou ještě před pár měsíci Erin hrdě nazývala svou, nezůstalo vůbec nic.

„Kde je Lily?“ zeptala jsem se s úsměvem, v ruce dárek pro svou kmotřenku.
„Vrátila jsem ji zpátky,“ odpověděla Erin s naprostým klidem.

Byla jsem v šoku. Jak mohla dítě „vrátit zpátky“?

Erin bez sebemenšího výčitku svědomí vysvětlila, že vždycky toužila mít chlapce, a teď, když má Noaha, nemá už důvod starat se o Lily. Podle ní byla Lily jen „dočasná“ a nebyla její „opravdová“ dcera.

„Byla pěstounka. Věděla, že to není navždy,“ prohlásila bez mrknutí oka.

Cítila jsem, jak se mi vaří krev v žilách. Lily byla v mém životě čtyři roky. Byla jsem její kmotra, držela jsem ji v náručí, když plakala, uspávala ji a milovala jako vlastní. Nemohla jsem uvěřit, že má sestra ji odložila jako nepotřebnou věc.

Jenže osud měl pro Erin připravenou rychlou odpověď.

OSUD ZAKLEPAL NA DVEŘE

Ještě než jsme se stačili vzpamatovat z jejího šokujícího přiznání, na dveře zaklepali dva pracovníci sociální péče. Přišli na základě anonymního oznámení — sousedé upozornili na zvláštní okolnosti okolo Lilyina náhlého odchodu. Vyšetřování mělo zjistit, zda Erin i nadále splňuje podmínky pro péči o svého syna Noaha.

Erin se snažila bránit: „Tohle je přece jiné, to je můj vlastní syn!“ zakřičela. Ale právě tato slova jen podtrhla, jak selektivní její láska je. Pracovníci sociální péče zahájili rozsáhlé vyšetřování.

MOJE BOJOVÁ MISE ZA LILY

Zatímco Erin bojovala se sociálkou, já jsem začala bojovat o Lily. Po nekonečných telefonátech, konzultacích s právníky a úřady se mi podařilo zjistit, že Lily zatím nebyla adoptována jinou rodinou. Byla stále v pěstounské péči a její osud byl stále otevřený.

Rozhodla jsem se — udělám všechno pro to, abych si ji mohla vzít k sobě.

Domov jsem připravila na její návrat: pokoj vymalovaný v jejích oblíbených růžových tónech, nábytek s motivy motýlků, její oblíbené hračky, které jsem před lety koupila. Moji rodiče mě v tomto rozhodnutí plně podpořili. Tatínek jí vyrobil knihovnu ve tvaru zámku, maminka ušila deku s jejím jménem.

PRVNÍ SETKÁNÍ

Po třech měsících úředních procedur mi konečně přišel telefonát: mohu se s Lily setkat.

Do centra rodinných vazeb jsem dorazila s plyšovým sloníkem v ruce. Když mě pracovnice Grace přivedla k Lily, srdce se mi málem zastavilo.

Tam stála moje malá Lily — trochu vyšší, o něco bledší, ale stále ta samá holčička, která mi kdysi říkala „teto Angie“. Jakmile mě uviděla, rozzářila se a rozběhla se ke mně: „Teto Angie!“

V ten moment jsem věděla, že všechno úsilí stálo za to.

KARMA DOKONČILA SVOU PRÁCI

Vyšetřování Erin mezitím pokračovalo. Sociální péče došla k závěru, že její schopnosti být matkou byly závažně narušeny. Byla jí dočasně pozastavena péče i o Noaha, dokud se situace definitivně neprošetří.

Ironií osudu zůstalo, že ve chvíli, kdy Erin tak snadno odložila adoptivní dceru, riskovala i ztrátu vlastního biologického dítěte.

Nový začátek pro Lily

Dnes je Lily už opět se mnou. Oficiálně jsem se stala její adoptivní matkou. Každý večer ji uspávám v jejím novém růžovém pokoji a děkuji za druhou šanci, kterou nám život dal.

A když mě chytí za ruku a zašeptá: „Mami, mám tě moc ráda,“ vím, že pravé mateřství není o krvi, ale o lásce a obětavosti.