Slzy do očí a úsměv na rtech: Bartoška se nevzdal až do konce!

„Tvář pohublá, krok nejistý a pohyb omezený,“ tak popisují přítomní hercovo chování během večera. Přesto si Bartoška zachoval důstojnost i noblesu, s jakou byl celý život spojován. Do Rudolfinu dorazil s úsměvem, ale bylo zřejmé, že bez pomoci přátel se na schodech neobejde.

Vzpomínky na někdejšího lva společenských akcí

Pohled na vyčerpaného Bartošku byl o to bolestnější, že se tolik lišil od jeho někdejšího elánu, s jakým dříve ovládal každou společenskou akci. Energie, jíž dříve sršel, byla pryč – nahradila ji zjevná únava a bolest. Ačkoliv se snažil být silný, jeho tělo dávalo jasné signály, že se blíží konec jedné éry.

Po tomto slavnostním večeru už Bartošku čekala nemocnice, dlouhé lékařské zákroky a izolace. Covid, který jeho zdravotní stav ještě více zkomplikoval, ho připravil i o možnost zúčastnit se tiskové konference Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary – jeho srdeční záležitosti.

Festival bez Bartošky? Nepředstavitelné, ale nutné

Jeho jméno tentokrát na seznamu řečníků festivalu chybělo. Vedení akce však sdělilo, že se slavný herec i nadále snaží být v kontaktu s týmem a alespoň na dálku podporovat přípravy. Více než třicet let totiž stál v čele této prestižní události a jeho otisk zůstane ve Varech navždy.

„Do poslední chvíle věřil, že se znovu projde po červeném koberci,“ zaznívalo z jeho okolí. Bohužel, osud měl jiné plány.

Symbol statečnosti a naděje

I v nejtěžších chvílích neztratil svůj ikonický úsměv. Bartoška se i v nemoci choval jako vzor odvahy a statečnosti. Jeho poslední snímky, zachycující ho zesláblého, ale s jiskrou v očích, dojímají tisíce fanoušků napříč republikou.

Jeho odchod zanechal prázdné místo nejen v srdcích diváků, ale i v celé české kultuře. Zůstane navždy symbolem profesionality, charisma a neutuchajícího bojového ducha.