Srdcervoucí příběh chlapce, který miloval všechny bez ohledu na to, jak se k němu chovali

Ten den jsem po vyučování šel do šatny, vzal jsem si starou podzimní bundu a šel jsem ven. Zima, metelice, třásl jsem se od chladu a sotva jsem chodil. Najednou se na mě někdo vyřítil a strčil mi hlavu do závěje. Slyšel jsem, jak říkají: „Ty příšera! Nikdo tě nepotřebuje, jsi bezdomovec! “ Pak mě kopali do nohou, rukou, zad… Pak odešli. Plakal jsem … ne proto, že byla zima, ale proto, že nemám přátele.

Pak jsem přišel domů a máma mě začala tahat za vlasy: „Kde jsi byl?! Jak to vypadáš? Idiot! Nebudeš mít večeři, jdi do svého pokoje!“

Potichu jsem vešel do pokoje a sedl jsem si. Jsem zvyklý na bití… když mě neobjímají a neříkají hezká slova. Usnul jsem … v mokrém oblečení a hladový.

Pak jsem se začal špatně učit, ničemu jsem nerozuměl… můj táta mě za to zbil, jednou mi tak tvrdě bouchl po rukou, že mi znecitlivěl prst a od té doby jsem s ním už nepohnul…

Dny plynuly a jednoho dne mě začalo bolet srdce. Máma a táta nedělali nic, všechno bylo jako obvykle. Víte co jsem si v noci přál? Velmi jsem chtěl, aby mé srdce přestalo bolet… protože jsem nechtěl rozrušit své rodiče… Velmi jsem je miloval, upřímně, moc.

Druhý den ve škole jsme byli požádáni, abychom ve třídě nakreslili obrázek: „Můj sen“.

zdroj: mysmezeny.sk