Stařenka napsala krátce před smrtí dopis, ve kterém se psalo, zatímco ve skutečnosti je. Když ho našla sestřička, úplně ztratila řeč…

Co si myslíte při pohledu na mě?

Nechte mě hádat… zatrpklá stařena, otrávená životem, navíc ještě ne příliš chytrá. S divnými zvyky a nepřítomným pohledem.

Stařena, které z rukou padá jídlo a která nikdy nic neříká. Věčně podrážděná stará holka… šeptali jste si o mně. Ano, slyšela jsem vás: „Kdybyste se alespoň pokusila být milejší.“

Myslíte si, že o ničem nevím a že nic nechápu. Tím spíš, že neustále ztrácím věci, nebo si nemůžu vzpomenout, jestli to byla nebo nebyla moje ponožka.

Dobře víte, že si se mnou můžete dělat, co chcete, že stejně nebudu protestovat.

Podle vás je mou celoživotní náplní jen dlouho si koupat a trochu déle si hrát s jídlem.

Co si o mně tedy myslíte? Vidíte to? Nyní nadešel čas otevřít vám oči, moje drahé ošetřovatelky, protože jste se na mě nikdy pořádně nepodívali. Vždy jsem vám říkala, jaká opravdu jsem. Vždy když jste mě prosili, abych něco udělala, nebo abych něco snědla.
Jsem 10 letá holčička, která má milující rodiče, bratry i sestry.

16letá holka, která je smutná, protože sní o velké, nedosažitelné lásce.

Dvacetiletá dívka, šíleně zamilovaná a odhodlaná slíbit se někomu do konce života.

Jako 25letá žena, už mám své vlastní děti, které se snažím vychovávat nejlépe, jak jen to jde a kterým chci poskytnout bezpečný a milující domov.

Teď je mi 30 let a moje děti tak rychle rostou… začínají si vytvářet pouta s jinými, zatímco ty naše slábnou.

Je mi 40 a moje děti jsou již dospělé a vylétly z hnízda.

Ještě pořád však po mém boku stojí můj úžasný manžel a tak mám důvod ke štěstí

Teď mě něco dostalo na kolena. Můj manžel umírá. Moje jediná láska.

Dívám se do budoucnosti a… nic tam nevidím.

Mé děti mají své vlastní děti. Já žiji ze vzpomínek.

Už jsem stará. Stárnutí je hrozné. Někdy se sama sobě ve svém věku vysmívám jako idiot. Mé tělo už dávno ztratilo své kouzlo a půvab. Už nejsem silná.

Jsem jako kámen, ve kterém ještě bije srdce.

A přesto pod skořápkou, tam kdesi hluboko uvnitř stále žije ta mladá dívka společně s mým bolavým srdcem.

Vzpomínám na pěkné okamžiky. Vzpomínám i na ty špatné. A tak přežívám ze dne na den. Vzpomínám na všechna ta léta, která uběhla neskutečně rychle, příliš rychle…

Chápu, že čas už nelze vrátit zpět. Přesto jste mohli více otevřít oči a konečně mě spatřit. Opravdu mě vidět. “

Pod tato slova by se mohl podepsat každý starší člověk. Každý byl kdysi mladý, zamilovaný a plný plánů do budoucna. Každý z nás jednou zestárne a zbývá jen doufat, že se k nám nejbližší rodina neobrátí zády.

zdroj: bajecnezeny.sk

Doporučené k přečtení: