Starý muž nosí každý den květiny své zesnulé ženě. Netušil, že ho někdo sleduje a chystá mu takové překvapení

Muž obdarovával ženu každý den květinami – obvykle sedmikráskami. Někdy, když jí podával květiny, broukal ,,Daisy a day“.

Jednoho dne v roce 2013 nastal v Budově životě „konec světa“ – zemřela mu manželka. Ten však na svou milovanou ani na okamžik nezapomněl. Věděl, že Betty bude až do konce jeho dnů stále po jeho boku.

Kdysi dávno se Bud rozhodl koupit lavičku v parku Lakeside ve Fon du Lac ve Wisconsinu (USA). Měla být vzpomínkou na jeho ženu a vyjádřením bezmezné lásky a vzpomínky. Na lavičku umístil desku s fotografií Betty a několika fakty o ženě, která byla v Budově životě nejdůležitější bytostí na světě.

Bud k této lavičce chodil každý den, aby mohl vzpomínat na krásné chvíle jejich manželství. Velmi často si při sezení na něm zpíval oblíbenou píseň své ženy. Mluvil s ní o tom, co cítí – jako by Betty seděla vedle něj.

Když přišla zima, venku byla ještě zima a Bettyina lavička byla zasypaná sněhem – pro Buda to bylo těžší. Nemohl si dovolit přinést květiny a hodiny sedět na lavičce a vyznávat nepřítomné lásku.

Jednoho zimního dne nastala situace, kterou muž nečekal. Jako obvykle přišel na lavičku a toužebně zíral na fotografii Betty. Nemyslel si, že ho někdo sleduje. Ukázalo se, že si Budova zvyku všimli dva neznámí muži a rozhodli se udělat gesto.

Muži byli tak dojati tím, co starý muž dělal, že každé ráno vzali lopaty a odklízeli sníh ze silnice k lavičce… po cestě chodil jen Bud.

Určitě se podívejte na reportáž stanice CBS, kde se dozvíte více o tomto pozoruhodném gestu.

Je to příběh o lásce, péči a cizích lidech – městských pracovnících -, díky nimž chcete věřit v dobrotu druhých. Musíme si uvědomit, že na světě stále existují lidé, kteří nám mohou pomoci. Někdy se v našem životě objeví, když to nejméně čekáme. A díky nim získá zpět své barvy….