SUPERMARKET: Lidé v řadě se jen mlčky dívali, to co se stalo u pokladny, se jen tak nevidí!

Chtěl jsem si koupit kávu – už jsem doma žádnou neměl. Přede mnou u pokladny stála starší žena. Byla docela dobře oblečená, ale ve tváři už měla pár vrásek. Soudě podle nákupu, žila sama: jeden bochník chleba, pár plátků masa, mléko a čokoláda.

„2,18 eur,“ – řekla pokladní, když všechno babičce spočítala. Ta, místo aby vybrala peněženku, sáhla do kapsy a dlouho v ní hledala drobné. Když konečně vytáhla spoustu mincí, všimla si, že pokladní i zákazníci za ní jsou už trochu netrpěliví.

Všechny drobné předala babička bez váhání pokladní. Ta po přepočtení odpověděla:

„Chybí vám 50 centů.“

„To je všechno, co mám,“ – řekla babička. „V tom případě tady něco musíte nechat.“ Žena chvilku přemýšlela a pak ukázala na čokoládu.

V tu chvíli se mi babičky ulítostilo a naznačil jsem pokladní, že chybějící částku zaplatím. Podal jsem jí 50 eur a rukou jí dal znamení, že má zbytek dát babičce. Díky bohu, důvtipná pokladní vše rychle pochopila.

Předala babičce zpět solidní peníze se slovy: „Děkuji vám, všechno je zaplaceno.“ Lidé za mnou byli lehce šokováni, buď měli otevřená ústa, nebo vyvalené oči – neviděl jsem to až tak přesně. Pro mě bylo důležité, abych babičku nepřivedl do rozpaků, kdybych jí dal rovnou peníze. Chtěla jsem prostě, aby znovu měla pocit, že si může dovolit mnohé, snad jako dřív.

Se slzami v očích mi babička řekla: „Jste dobrý člověk, můžu vás nyní obejmout?“ „“ Pochopitelně, „odpověděl jsem. Vzala si nákup a zamířila k východu, znovu se na mě usmála a poděkovala mi. „Nemohla byste mi udělat laskavost?“ Zeptal jsem se jí.