Tchán řekl o jejím dítěti, že je to kus masa! Manžel ji teď prosí, aby se vrátila

Jeho rodiče mě od chvíle, kdy mě poznali, nechtěli. Nebyla jsem na úrovni, kterou chtěli pro svého syna.

Nebyla jsem nevěsta, která by s nimi žila celý život v jednom domě, vařila jim, prala, starala se o ně a samozřejmě neměla do ničeho co mluvit.

Studovala jsem a to se jim nelíbilo, měla jsem práci a nechtěli mě (povoláním zdravotní sestra). Snažila jsem se přiblížit si je k sobě, pomáhat jim při zdravotních problémech, uklízet jejich dům, když odcházeli… vařit jim večeři, když se vraceli domů, ale nikdy to nestačilo.

Od začátku mu říkali, že mě nechtějí a můj manžel se k tomu nikdy nepostavil tak, aby mě podpořil.

Vždy mě obviňoval, že přeháním, že to není pravda. Po dvou letech vztahu se nám narodilo dítě. Tehdy to bylo mnohem obtížnější. V 8. měsíci těhotenství jsem se musela z byrokratických důvodů vdát v civilním sňatku a oznámili jsme datum našim rodinám.

Tehdy přišel můj tchán s papírem v rukou a požádal mě, abych podepsala, že v případě rozvodu si já a mé dítě nebudeme nárokovat nic z jeho majetku. Nikdy jsem to nepodepsala, řekla jsem mu, že nic nechci a děkuji Bohu, že tomu tak v mém životě je. Do nemocnice jsem šla vystresovaná s předčasnými kontrakcemi a lékař mi zvýšil dávky pilulek.

V době, kdy jsem rodila, můj manžel se na tom všem nepodílel. Viděl mě plakat, byl rozrušený a odešel do práce nebo ven a nechal mě samotnou. Když jsem porodila a mužovi rodiče viděli naše dítě, řekli mému manželovi, který tam seděl u nich a díval se na svého syna: „Proč se na něj tak díváš, vždyť je to kus masa!“

Nikdy mě v ničem nepodpořili, nikdy mi s ničím nepomohli.

Manžel mi řekl, abych to neposlouchala, ale brzy se začal měnit i on. Nechával mě celý den s dítětem samotnou až do pozdní noci. Prosila jsem ho, aby přišel na chvíli sednout si k malému, abych se mohla najíst, vykoupat, ale nic. Měla jsem pocit, že se rozpadám. Moje rodina mi pomáhala, jak jen mohla a díky bohu, že jsem je měla u sebe.

Později můj manžel začal dělat spoustu hloupostí. Přistihla jsem ho, jak si povídá s nějakými ženami, také s bývalou přítelkyní, a posílá jí fotky našeho dítěte. Jednou v noci jsem objevila několik zpráv od naší známé. Můj manžel s ní udržoval vztah téměř rok. Jezdil na výlety, spával v hotelu, kde bydlel s touto dívkou a já jsem nic netušila, dokud se všechno neprovalilo.

Když jsem se to dozvěděla, všechno se mi rozpadlo, celý život.

Žádala jsem ho, aby mi řekl celou pravdu, nikdy mi ji neřekl, dokud jsem to nezjistila sama a potom jsem odešla. Vzala jsem dítě a odešla jsem. Dva měsíce jsem byla pryč z domova, každý den mě prosil a říkal, že se změní, že bude jiný, že bychom se měli snažit a mnoho dalších věcí.

Vrátila jsem se, dala jsem šanci rodině, kterou jsme měli, ale místo toho, aby to fungovalo, začalo se to ještě víc vymykat z kolejí. Jednoho dne pohár přetekl a on mě z banálního důvodu udeřil. Vzala jsem dítě, jak nejrychleji jsem mohla a odešla jsem. Podala jsem žalobu a teď žiji s rodiči.

Každý den mě prosí, abych se vrátila…