Tohle je 20 fotografií z minulosti s naprosto fascinujícími příběhy
Lině Medinové bylo pouhých 5 let, ale stav zvaný předčasná puberta jí umožnil počít dítě. A 14. května 1939 podstoupila císařský řez a porodila malého chlapce. Matka i dítě byly v dobrém zdravotním stavu, ale identita otce nebyla nikdy odhalena.
Fotografie pořízená americkým fotografem Jamesem Stanfieldem ukazuje Zytkiewicze, jak drží svou fotografii na operačním stole a vedle něj sedí doktor Zbigniew Religa. Dokončení operace trvalo 23 hodin, ale Dr. Religa zůstal vzhůru a sledoval Zytkiewicze.
Bratři Michael a Sean McQuilkenovi pořídili tuto fotografii v Moro Rock v kalifornském národním parku Sequoia 20. srpna 1975, těsně předtím, než je zasáhl blesk. Zpočátku jim to přišlo vtipné. Svou sestru vyfotili, a tak jim to oplatila a vyfotila je. Michael vzpomíná, co se stalo potom: „Zvedl jsem pravou ruku do vzduchu a prsten, který jsem měl, začal bzučet tak hlasitě, že to všichni slyšeli. Ocitl jsem se na zemi s ostatními. Sean byl zhroucený a schoulený na kolenou. Ze zad se mu valil kouř.“ Všichni přežili, ale v roce 1989 Sean zemřel poté, co si vzal život.
Fotografii pořídil Jacques Gourmelen a je na ní vidět dělník Guy Burmieux a policista Jean-Yvon Antignac, kteří se okamžitě poznají jako přátelé z dětství. Burmieux popadl policistu za límec a vzteky vykřikl: „Do toho a udeř mě, když už jsi u toho!“ Ale policajt nic neudělal.
Elisabeth a Bengt se hádali a pak Bengt Elisabeth plácl. Ferrato nemohla fotku zveřejnit až do roku 1991, kdy ji nechala publikovat v knize s tématem domácího násilí „Living With the Enemy“. Její úsilí vedlo k tomu, že Kongres schválil v roce 1994 zákon o násilí na ženách.
Po jaderné katastrofě v Černobylu v Pripjati na Ukrajině v roce 1986 zůstali tři muži vzadu, aby mohli vypustit tekutinu poblíž reaktoru. Pokud by selhaly, radioaktivní látka by způsobila pád aktivní zóny reaktoru do bazénu, což by vedlo k explozi páry a ještě větší katastrofě.
Holčička se jmenovala Terezka. Poté, co vyrostla v koncentračním táboře, našla klid v domově pro emocionálně narušené děti ve Varšavě. Ale podle čmáranic na tabuli a výrazu její tváře byla holčička stále hluboce znepokojena hrůzami, kterých byla svědkem.
Fotograf John Gaunt se v té době poflakoval kolem svého domu na pláži, když najednou zaslechl zoufalou žádost jednoho ze svých sousedů. „Na pláži se něco děje!“ vykřikl. Když se John blížil k pláži, všiml si muže a ženy v panice. Jejich 18měsíční dítě se zatoulalo a bylo smeteno oceánem. Reakce v té době byly smíšené, někteří lidé kritizovali fotografa za to, že udělal strašnou soukromou chvíli a nechal ji trvat na věčnost. Srdceryvná fotografie mu nakonec vynesla Pulitzerovu cenu.
Nic netušící fotka byla pořízena v roce 1999. Ale vidíte ty dvě děti vlevo, které předstírají, že střílí na fotografa? Nejsou to nikdo jiný než Eric Harris a Dylan Klebold, dva středoškolští střelci, kteří zorganizovali masakr v Columbine.
Uvězněný prapor čítající téměř 200 vojáků z 1. světové války vyslal tohoto holuba, aby doručil zprávu svým spojencům. Statečný pták utrpěl několik výstřelů a cestou přišel o oko a nohu, ale svou misi dokončila a vojáci ji přezdívali „Cher Ami“, což ve francouzštině znamená „milá přítelkyně“.
Manžel Lucille Chalifouxové Ray nedávno přišel o práci. Byla také těhotná s pátým dítětem páru. Rodina čelila vystěhování a s tolika ústy, které bylo třeba nakrmit a dalším dítětem na cestě, se pár rozhodl své děti vydražit. V tomto záběru si Lucille zakrývá obličej a snaží se schovat před fotoreportérem, který snímek pořizuje. Říká se, že všechny děti byly prodány nebo dány do domova. Někteří věří, že se z dětí nakonec stali otroci.
John Salter, Joan Trumpauer a Anne Moody z Tougaloo College, černošské vysoké školy, seděli u pultu pouze pro bílé v obchodě Woolworth’s s pěti a desetníky v Jacksonu. Na fotografii na ně lidé ze vzdoru házeli hořčici, kečup a cukr. Ale vedlo to k velké změně v hnutí za občanská práva.
Fotografie byla pořízena ve Vancouveru v říjnu 1945 Claudem Detloffem. Vojáci z vlastních pušek vévody z Connaughtu se seřadili, aby vyrazili do frontových linií ve druhé světové válce. Jedno dítě ale běželo k otci, protože nechtěl, aby odešel. Naštěstí se k němu voják vrátil v jednom kuse.
Stirm byl více než pět let válečným zajatcem v Severní Koreji. Patnáctiletá dívka, která k němu běží s otevřenou náručí, je jeho dcera Lorrie. Fotku pořídil Sláva Veder a získala Pulitzera za zachycení tak emotivního období v životě tohoto vojáka.
Srdceryvný okamžik zachytil fotograf Horace Cort. Sedm dní před pořízením tohoto záběru byl Martin Luther King Jr zatčen za neoprávněný vstup do motelu Monson Motor Lodge. Demonstranti, kteří podporovali Kinga, zorganizovali koupání v bazénu motelu. Jimmy Brock, manažer motelu, ve snaze zlomit jejich protest, je vidět, jak náhodně nalévá kyselinu muriatovou do bazénu.
Aby bylo možné provést tak náročný úkol, byl bytový dům rozdělen na dvě části, takže bylo snazší přesunout každou část zvlášť. Dělníci se posunuli o 55 metrů na jednu stranu. Poté, po 6 dlouhých a vyčerpávajících hodinách, se jim podařilo přestěhovat 7600 tunovou budovu.
Antoine vzpomíná, jak pozoroval muže, který k němu pomalu kráčel. Jmenoval se Ishran a vyvaloval oči. Ishranův syn, o kterém hovořil jako o své hrdosti a radosti, byl zabit elektrickým proudem a zemřel. Muž řekl Antoinovi, že je obrazem jeho mrtvého syna. Tam byl místní taneční soubor, který tančil a vystupoval pod širým nebem. Fotograf si vzpomněl, co se stalo, když se muže zeptal, zda by pro něj nemohl tančit. „Bylo to krásné, ne proto, že je ten muž krásný, ale proto, že představuje něco hluboko uvnitř kolektivního vědomí arménské komunity: oslavnou odolnost tváří v tvář drtivé ztrátě.“
Antoine Agoudjian
Po velkolepém představení v chicagské Občanské opeře Marii zachytil muž, který jí podával papíry od amerického maršála Stanleyho Pringleho a zástupce šerifa Dana Smithe. Jakmile se podívala na papíry, Maria vykřikla: „Nebudu žalována! Mám hlas anděla! Žádný muž mě nemůže žalovat.“
Snímek byl pořízen ve Falunu ve Švédsku v roce 1971. Usámovi bylo tehdy 16 let a všech 23 členů rodiny Bin Ládina se zdržovalo v okolí, protože jeden z nejstarších bratrů obchodoval s Volvem.
V roce 1950 se skupina uprchlíků zuby nehty snaží přejít přes rozebraný Pchjongjangský most přes severokorejskou řeku Taedong. Fotograf si díky tomuto neuvěřitelnému záběru o rok později odnesl vytouženou Pulitzerovu cenu.
