Topolánek otevřeně o boji s agresivní rakovinou: Lékaři mu řekli, kolik času může mít. Bývalý premiér odmítá čekat na konec

V zákulisí politických debat a veřejných vystoupení tak řešil zcela odlišné otázky – šance na přežití, reakci své rodiny a možnost, že s nimi nemusí být dlouho.

Šestihodinová operace a boj o čas

Zhoršující se stav vyústil v okamžitou operaci. Šlo o šestihodinový invazivní výkon, při němž lékaři zasahovali přímo do oblasti slinivky. Topolánek zdůraznil, že jde o zákrok patřící k nejnáročnějším, jaké mohou pacienti absolvovat.

Přestože odborníci doporučovali po takové operaci klid, bývalý premiér přiznal, že „sezením se založenýma rukama“ netrávil téměř žádný čas. Jakmile mu to dovolil zdravotní stav, začal se vracet k pracovním povinnostem.

Prognóza, která bere dech: Šanci má jen 13 až 15 procent pacientů

Lékaři mu sdělili i tvrdou statistiku. Pouze 13 až 15 procent lidí se stejným typem diagnózy má šanci přežít pět let. Topolánek však říká, že chce být mezi nimi.

Vděčí za to především relativně včasnému záchytu a následné chemoterapii, která by měla jeho vyhlídky zvýšit.

Prevence jako klíč: „Lidé nesmí odkládat lékaře“

Bývalý politik se podle svých slov nebojí o diagnóze mluvit veřejně. Zdůrazňuje, že je nutné, aby lidé brali signály svého těla vážně a neodkládali preventivní prohlídky. Podle něj má být screening dostupný už u praktických lékařů a společnost se musí naučit, že prevence není zbytečný luxus, ale nutnost.

Topolánek tak využívá svůj veřejný prostor k tomu, aby apeloval na lidi, kteří – stejně jako on – mohli mít první varovné příznaky snadno přehlédnutelné.

Rehabilitace, sport a odhodlání: „Chci bojovat co nejdéle“

Momentálně tráví mnoho času v rehabilitačním centru na Slapech, kde:

• plave,
• cvičí,
• běhá na pásu,
• a posiluje tělo, aby mělo sílu bojovat.

Tvrdí, že otevřenost o svém zdravotním stavu jej nijak nezraňuje. Naopak mu pomáhá soustředit se na to, co je pro něj nejdůležitější — udržet se v co nejlepší kondici a využít čas, který má, naplno.

Topolánek navzdory vážnosti diagnózy působí odhodlaně. Je si vědom prognóz, ale odmítá se smířit s myšlenkou, že by měl pasivně čekat na osud.

Boj začal – a on z něj nehodlá ustoupit.