Tyto potraviny jedli naši předkové. Nepřekvapila je rakovina, cukrovka ani problémy se zuby
Jak se vařilo?
Zpočátku se všechna jídla připravovala na otevřeném ohni. Napáchli ale kouřem a proto se později vynalezl předchůdce sporáku, na ohniště se dala železná deska. Nejchudší rodiny pekly v zemní peci. Šlo o jednoduše vyhrabanou jámu, maso se obložilo ohřátými kameny a přikrylo se zeminou. Kuchyňský kout byl vždy výsostným územím hospodyně.
Mnoho slovenských jídel mělo pro mnoho cizinců netradiční nakyslou příchuť. Ať už jde o smetanu, kyselé mléko či zelí. K jídlům se přidávalo i mnoho přírodních koření, k nimž patřil kmín, kopr, cibule, česnek, rozmarýn a jiné. Hřebíček, paprika či zázvor, byly až postupem času dovezeny ze zahraničí.
Základními složkami stravy byly mléko, brambory, luštěniny, zelí a mouka. Mléko bylo oblíbené nejen sladké, ale také kyselé, jestli to v podobě žinčice. Pro lidi bylo výhodnější mít z dobytku dlouhodobě příjem mléčných výrobků než jednorázově masovou hostinu.
Kaše i noky zasytily
Mnoho jídel bylo založeno na obilovinovém základě z pšenice, žita a prosa. Přibližně v 18. století k nám dorazila rýže a kukuřice. Také z nich se vyráběly rozšířené kaše. Šlo o levné a jednoduché jídlo, proto ji mnoho rodin mělo na stole každý den. Ječná, kroupná, kukuřičná a tak pořád dokola.
Nejznámějším a nejpopulárnějším slovenským jídlem jsou noky. Před příchodem brambor se vyráběly z žitné, prosné a pohankové mouky. Měli mnoho druhů: od brynzových, přes střapačky (se zelím) až po tehdy méně obvyklé noky s tvarohem. Kromě nich se na stole výjimečně objevovaly i knedlíky plněné ovocem, masem nebo brynzou. Maso však bývalo na jídelníčku opravdu zřídka.
A co chléb?
Chléb se začal na našem území péct přibližně ve 14. století. Byl pečen z více druhů mouky (a později brambor). Pokud jí byl nedostatek, do těsta se přidávala kůra stromů, mech či dokonce kořeny rostlin. Přesto byl pro lidi darem od Boha a při jeho přípravě se lidé 7x přežehnávali. Na dlouhá staletí se stal neodmyslitelnou součástí stravování mnoha lidí.
Polévky nám chutnají dodnes
V minulosti byly v centru pozornosti husté a vydatné polévky. Nejznámějšími jsou zelná, čočková a fazolová polévka. Mimořádné oblibě se i dodnes těší česnečka. Do polévek se dávalo všechno, co bylo po ruce. Od zeleniny, přes maso, ryby až po houby. Z polévek se později vyvinuly přívarky, jakési zahuštěné polévky. V každé domácnosti byl jednou za čas na programu dýňový, fazolový či hrachový přívarek.
Oblíbené sladkosti
I v neutěšené době se alespoň párkrát do roka naskytla příležitost připravit něco lepšího, fajnovějšího, na co se těšily hlavně děti – oblíbené koláče. Nejednou se pekli zejména na Vánoce a Velikonoce, nešlo tedy o běžný pokrm. Postupem času se staly běžnou součástí jídelníčku, šlo hlavně o různé záviny a štrúdly. Ke slavnostnějším koláčům patří štědrák, kočičí oči, medvědí tlapky, perníky, pagáče. Šulance se staly oblíbené pro svou rychlou přípravu. Oblíbené byly rovněž nudle s mákem či tvarohem.
Mnoho z našich typických jídel se dostává na talíř i dětem ve školních jídelnách. Kdo by neznal rýžový nákyp, pařené buchty či houskovku? Dnes trochu podceňovaná jídla, ale třeba podotknout, že například pařené buchty byly kdysi pochoutkou měšťanů a jsou oblíbené nejen u nás, ale například iv Rakousku.
