Umělé štěstí – závislost 21. století! Neoť na čem opravdu v životě záleží…

Díváte se na souseda, který má levnější auto než vy, a pomyslíte si: „To proto, že jsem chytřejší a vydělávám víc. Takže on je chudý a já jsem bohatý.”

Pomyslíte si: „Můj soused si musí myslet, že jsem docela cool, pokud mám tak hezké auto.“ A tato myšlenka zahřeje vaši duši a zvýší vaši sebeúctu. Pokud je však sousedovo auto dražší, klesá vám sebevědomí. A z toho je jen jedna cesta – při první příležitosti znovu získáte svou výhodu.

A nejde jen o auta.

Pokaždé, když je někdo ve vašem okolí jakýmkoli způsobem horší než vy, pocit královské nadřazenosti se vrací a může vás přemoci. Záleží na tom, jak šťastný se cítíte.

Charles de Montesquieu spisovatel a filozof, řekl: „Pokud bychom prostě chtěli být šťastní, bylo by to velmi jednoduché, ale my chceme být šťastnější než ostatní, a to je téměř nemožné, protože si vždy myslíme, že ostatní jsou šťastnější než my, myslíme si, že jsou šťastnější“ ve skutečnosti.”

Aby lidé dosáhli umělého štěstí, stávají se závislými a snaží se za každou cenu zachovat své hodnoty. Koupí si nový telefon, vymění své auto, koupí si drahé oblečení a nábytek pro případ, že někdo přijde na návštěvu, a používají drahé parfémy, aby zdůraznily svůj vkus a sofistikovanost. Jelikož však tyto věci stojí tak mnoho, často mají dluhy.

Takže tito lidé chtějí vykoupit štěstí kreditem. Nejhorší věc, kterou si dokážou představit, je snížit se na úroveň toho, koho považují za méněcenné, a aby se tomu vyhnuli, jsou ochotni zaplatit jakoukoli částku.

Udržení tohoto nestabilního stavu však stojí hodně .

Pokud něco nesplňuje jejich požadovaný stav, je za každou cenu skryto, zatlačeno do pozadí. A naopak: vše, co zdůrazňuje tento stav, se snaží ukázat před celým světem. Pokud se ubytovali například v 5-hvězdičkovém hotelu, určitě to budou sdílet na sociálních sítích, ale o 3-hvězdičkovém budou mlčet.

Všemožně skrývají levný dům. Život takových lidí je jen iluze. Klamou nejen ostatní, ale i sebe. Jsou přesvědčeni, že jejich vymyšlený status je opravdu skutečný, přičemž zcela ignorují fakt, že tento status je výsledkem obrovských dluhů, které budou splácet do konce svého života.

V určitém bodě vám banka už peníze nedá a zdroj štěstí vyschne. V takových případech upadají do hluboké deprese. Zároveň obviňují banky, vládu, těžký život a zaměstnavatele, který jim nespravedlivě podhodnocuje plat. Nikdy za to neviní jen sebe. Přece jen chtěli být jako všichni ostatní a nechtěli promarnit vzácná léta svého života, tak si ze života vzali vše, co se dalo. Jak by mohli být sami zodpovědní za svou finanční situaci?

Na závěr citujeme slova Henryho Forda :

„Nepotřebuji jít do drahého hotelu, protože nevidím smysl platit za zbytečné extravagance. Ať jsem kdekoli, vždy budu Henry Ford. Nevidím velký rozdíl mezi hotely, protože v nejlevnějším si odpočinete stejně jako v nejdražším. Tato bunda, kterou mám na sobě, byla mého otce, ale na tom nezáleží, protože stejně jsem Henry Ford. Můj syn je ještě malý a nezkušený, takže se pořád bojí, co řeknou lidé, pokud se ubytuje v levném hotelu. Netrápím se tím, co si o mně myslí ostatní, protože znám svou skutečnou hodnotu. Stal jsem se bohatým, protože umím počítat peníze a rozlišit skutečné hodnoty od falešných.

Co si o tom myslíte? Sdílejte tento příspěvek s přáteli!