Uršula Kluková po útoku psů vzpomíná na smrt maminky. Zemřela na zlomeninu krčku

Herečka Uršula Kluková otevřeně přiznává, že ji čeká velmi těžké období. „Jak se mi daří? No, asi tak, jak byste čekali u člověka po operaci zlomeného krčku,“ odpověděla ironicky. Návrat domů jí sice přinesl úlevu, ale zároveň ji postavil před nové překážky. „Teď se pohybuju o berlích a doma spíš jen na jedné noze. A asi to bude ještě dlouho těžké, protože mi to zatím moc nejde,“ svěřila se se svými obtížemi.

Zlomenina krčku je u starších lidí nejen bolestivá, ale také velmi nebezpečná. Mnoho pacientů po podobném úrazu bojuje s dlouhodobými komplikacemi a návrat k běžnému pohybu bývá nesmírně složitý. Sama herečka má tuto zkušenost z rodiny – její matka si kdysi prošla stejným zraněním, ale bohužel ho nezvládla. „Nikdy nebyla v nemocnici, nikdy neměla vážné zdravotní potíže. Ale když si zlomila krček, nechtěla jíst, necvičila, odmítala rehabilitace. Prostě to vzdala,“ zavzpomínala smutně Kluková.

Navzdory bolesti a nepříjemným vzpomínkám se však odmítá vzdát. „Bolí to šíleně, protože to je kost a ta se nehojí tak rychle jako třeba operační jizva. Ta už je zahojená, ale ta kost… to je bolest,“ popsala své trápení. Přesto věří, že se s pomocí rehabilitací a silné vůle dokáže znovu postavit na nohy.

Kromě zdravotních problémů se herečka musí vypořádat i s následky samotného incidentu, který vedl k jejímu pádu. Okolnosti útoku psů zatím nejsou zcela jasné a věc stále vyšetřuje policie. „Zatím to nechci řešit, protože sama pořádně nevím, jak se to celé seběhlo, bylo to ve velkém zmatku. Až bude správný čas, chtěla bych alespoň dohledat paní, která mi pomohla – zavolala sanitku a policii,“ uvedla Kluková.

Vedle vyšetřování a bolesti ji potkaly i další starosti. „Navíc mi teď ještě přestal fungovat kotel, takže se s tím od rána trápím. Přijde mi, že se to na mě valí ze všech stran,“ posteskla si. I přes všechny nepříjemnosti se ale snaží brát situaci s nadhledem. „Nemá smysl se tím trápit. Prostě zatnu zuby a budu se těšit na další problémy,“ dodala s humorem sobě vlastním.

I v těžkých chvílích si herečka nachází malé radosti, které jí pomáhají udržet pozitivní náladu. Velkou oporou je jí její kočka, která jí dělá společnost během rekonvalescence. „Mám tu kočku, která mě obíhá, a z toho mám radost. Hrozně moc mě přivítala, když jsem se vrátila domů,“ svěřila se dojatě.

Ačkoliv ji čeká ještě dlouhá cesta k uzdravení, nevzdává se a věří, že se postupně vrátí do normálního života. Její optimismus a vůle bojovat jí pomáhají překonat bolest i nepříjemnosti, které ji nyní provázejí.