Ve 101 letech na moři: Babča z Maine stále loví humry a nehodlá přestat!

„Budu to dělat, dokud nezemřu. A to opravdu nevím, kdy to bude,“ říká tvrdohlavá dáma, která se k lovu humrů dostala už jako sedmiletá holčička. Tehdy jí nikdo z okolí nevěřil, že to zvládne – ale ona ano. A od té doby nepřestala.

Zmlátila věk i předsudky

Když Virginie začínala, byla jedinou ženou na moři. V tvrdém světě rybářů se ale rychle prosadila a dnes je respektovanou kapitánkou lodi, kterou s ní sdílí její dva synové. Ti tvrdí, že kdyby se rozhodli skončit, „máma by si asi myslela, že s námi není něco v pořádku“.

A že by si už mohla dovolit odpočinek? Ani náhodou. Nedávno si při práci pořezala ruku a skončila se sedmi stehy. „Doktor se mě ptal, proč tam venku pořád blbnu. Odpověděla jsem, že prostě chci. Takto jsem vyrostla,“ vzkazuje s úsměvem.

Práce od tří ráno do deseti večer

Virginie vyráží s rodinou na Penobscot Bay v Maine od května do listopadu, a to každé ráno ve tři hodiny. Domů se vrací až kolem desáté večer. Její úkol je jasný – měřit humry, vracet ty malé a správně zajišťovat ty, co se dají prodat. Její syn Max řídí loď a tahá úlovky.

„Práce pro mě není těžká. Možná pro jiné, ale ne pro mě,“ tvrdí žena, která je pro mnoho lidí živoucím důkazem odhodlání, houževnatosti a síly lidského ducha.

Humrů ubývá, elán ale zůstává

Jediné, co se za dekády na moři změnilo, je počet humrů. „Loví se příliš moc, je jich míň. Ale jinak? Stejné jako dřív. Na moře vyrážíme za každého počasí – žádné výjimky,“ říká žena, která si rozhodně nehodlá sednout na lavičku v parku a krmit holuby.

Virginie Oliver je ikona amerického pobřeží, ale i inspirace pro celý svět. Stárnutí není konec – může to být další začátek.