Veroniku Kopřivovou opustila matka. Tátu neviděla roky. Promluvila o složitém dětství

Napětí v rodině pramení především z období dospívání, kdy se Veronika dozvěděla pravdu o své matce. Otec se s tímto odhalením nedokázal smířit a jejich vztah se začal rozpadat. Zatímco s matkou si po letech dokázala znovu vytvořit pouto, se sourozenci si příliš blízká není. Někteří žijí v zahraničí, jiní si k ní cestu nenašli. Přesto se snaží soustředit na vlastní rodinu a budovat si stabilní domov. Jak Veronika vnímá své dětství a jak se vyrovnala s minulostí?

Veronika Kopřivová vyrůstala v prostředí, kde věřila, že ji vychovává její biologická matka. Skutečnost však byla jiná. „Máma mě opustila, když mi byly tři. Táta se pravděpodobně rozhodl, že mi to neřekne, takže jsem celé dětství vyrůstala v domnění, že macecha je moje biologická matka,“ popsala svou zkušenost. Zásadní zlom nastal v patnácti letech, kdy se pravdu dozvěděla.

Namísto pochopení však následovalo napětí. Otec se s touto skutečností nesmířil, což vedlo k postupnému ochlazení jejich vztahu. Dnes jsou v kontaktu jen minimálně. „Tátu jsem viděla naposledy asi před třemi lety, ani nevím. On asi ani nezaregistroval, že má druhou vnučku, ale nemám mu to za zlé,“ uvedla Veronika.

Zatímco vztah s otcem zůstal chladný, s matkou se Veronika snaží kontakt udržovat. „S mamkou jsem se za poslední rok viděla asi pětkrát, má o mě zájem,“ přiznala. To naznačuje, že se obě snaží překlenout minulost a najít si k sobě cestu.

Naopak vztahy se sourozenci jsou složité. „Sourozence víceméně nevídám. Moje sestry nežijí v Česku, jednoho bratra nepočítám a s druhým nemáme blízký vztah, ale mám je všechny ráda a jsem tu pro ně, kdyby mě potřebovali,“ dodala upřímně.

Přestože Veronika čelila složité rodinné situaci, snaží se budovat si vlastní šťastný domov. Je matkou dvou dcer a věnuje se podnikání v módním průmyslu. Místo toho, aby se trápila minulostí, hledí dopředu a soustředí se na svou rodinu.

Její příběh ukazuje, že i přes těžké dětství je možné najít si svou cestu a vytvořit si harmonický život. Ačkoliv vztahy s částí rodiny zůstávají složité, Veronika se snaží žít přítomností a věnovat se těm, kteří o ni mají zájem.