Více než 10 minut po klinické smrti: To, co lékaři zaznamenali v mozku jednoho pacienta, vyvolává mrazivé otázky

Mozek jednoho z pacientů na jednotce intenzivní péče vykazoval mozkovou aktivitu ještě více než deset minut poté, co byl dotyčný prohlášen za klinicky mrtvého. Zaznamenali to lékaři z kanadské University of Western Ontario a jejich poznatky otřásají tím, co jsme si o smrti mysleli.

Bez pulzu, bez reakce – a mozek stále pracoval

Pacient neměl hmatatelný puls a jeho zornice na světlo vůbec nereagovaly. Přesto přístroje zaznamenávaly mozkové vlny. A jaké? Stejné, jako bývají u člověka v hlubokém spánku. To by samo o sobě bylo překvapivé. Jenže tento případ byl krajní – pouze jeden ze čtyř sledovaných pacientů vykazoval tak výrazně prodlouženou aktivitu mozku po smrti.

Každý mozek se po smrti chová jinak

U většiny zkoumaných pacientů přestala mozková činnost ještě dřív, než srdce naposledy zabušilo. To samo o sobě je zarážející zjištění. Vědci navíc pozorovali, že každý mozek se v minutách po skonu choval zcela odlišně – žádný vzorec se neopakoval. Právě tato nepředvídatelnost přispívá k záhadě, co se s lidskou myslí v okamžiku a po okamžiku smrti skutečně děje.

Co vědci předpokládali dřív

Dosavadní vědecká představa vycházela z experimentů na laboratorních potkanech. Ty naznačovaly, že mozková aktivita končí jednou velkou vlnou zhruba minutu po smrti. U lidí ale vědci žádný srovnatelný efekt nepozorovali – a tato nová kanadská data dosavadní teorii ještě víc komplikují.

Geny aktivní ještě dny po smrti

Záhada nekončí u mozku. Dvě nezávislé studie z roku 2016 přinesly stejně znepokojivý poznatek: geny v lidském těle zůstávaly funkční ještě několik dní po smrti – a některé pracovaly dokonce intenzivněji než za života. Co přesně tento nárůst aktivity způsobuje a k čemu slouží, vědci dosud nedokázali vysvětlit.

Co se děje po smrti, zůstává záhadou

Souhrn všech těchto zjištění vede k jedinému závěru: co se s lidským tělem a myslí po smrti děje, je pro vědu stále téměř úplnou neznámou. Každý nový výzkum přidá střípek do skládačky, ale celý obraz se prozatím nedaří složit. A právě proto podobné studie vzbuzují takový zájem – i mezi odbornou veřejností.

Zdroj: somzena.sk