Vražda manželů v Stodůlkách: Vrah prozradil, co se mu dělo v hlavě!

Dalibor Škopán při dalších návštěvách manželů Fiedlerových vzbuzoval dojem, že se se zájmem o minulost a architekturu snaží o něco dobrého. „Předtím, než Fiedlerovy ubodal, si prohlížel knihy a fotografie židovských památek,“ uvedl tenkrát list The Times of Israel. Důvěra, které se mu od Jiřího Fiedlera dostalo, však v tu chvíli přešla do děsivého scénáře. Mladý muž, místo aby požádal o peníze, což byla původní myšlenka, přišel s ještě hrůznějším plánem. Po chvíli v obývacím pokoji, kdy se zdánlivě nic nedělo, se rozhodl pro brutální čin.

Minuty strávené konverzací o architektuře a prohlídkou historických fotografií nic nenaznačovaly tomu, co mělo nastat. Když Škopán zavítal do kuchyně, vzal nůž a vrátil se s ním, aby se bez varování vrhl na Jiřího Fiedlera, který byl již ve věku, kdy se nevěděl bránit. Vražedný čin nepřišel v důsledku hádky či provokace, jak prohlásil redaktor Deníku Milan Holakovský. Škopán sám později uvedl, že při jeho činu nebyl veden žádným přímým podnětem od oběti.

Když se do situace zapojila i paní Fiedlerová, která uslyšela hluk a přišla z vedlejší místnosti, situace se zhoršila. Škopán na ni zaútočil také, přičemž oba manželé podle znaleckých posudků umírali v neúnosných bolestech a ani v posledních chvílích neměli pomoc. Škopán k nim i po jejich zranění necítil potřebu poskytnout jakoukoli péči.

Bezohlednost a zločin

Po tragédii se neúnosné chování Škopána projevilo ještě dalším krutým činem. Místo toho, aby se uchýlil k úctě vůči obětem, se postavil do role loupežníka, vybral hotovost a pátral po cennostech. Odnesl si šperkovnici a několik knih. Aby zamaskoval stopy svého jednání, pustil plyn ze sporáku a ucpal okna a dveře, čímž vědomě ohrozil nejen sebe, ale také mnoho dalších lidí v okolí. Podle pozdější žaloby plánoval, že by mohlo dojít až k výbuchu a zničení celého panelového domu, přičemž na nebezpečí pro nevinné obyvatele vůbec nezvažoval.

Po odchodu do Brna, kde se narodil, prodal ukradené věci v zastavárně a za ně získal jen pět tisíc korun – suma, která jeho situaci příliš nezlepšila. Když nad tím člověk přemýšlí, nelze se ubránit otázce, co vedlo Škopána k tak brutálnímu činu.

Zraněné dětství

Faktory ovlivňující chování jednotlivce často vycházejí z rodinného zázemí. V případě Dalibora Škopána, který vyrůstal s matkou a bez otce, byla jeho situace složitá. Otec, plavčík, byl ve vzpomínkách Škopána téměř neznámý, a tak matka převzala roli hlavní postavy v jeho životě, ale postupně se potácející do depresí a neschopnosti. Škopán se ocitl na křehkém místě, snažící se splnit roli „hlavy rodiny“ v nevyhovující situaci, což mohlo vést k jeho postupnému konfliktu se světem a frustraci z bezmoci.

Dohromady se s matkou stěhovali často, což vedlo k problémům v jeho vzdělání i k potížím s vytvářením trvalých přátelství. Škopánovi koníčky, jako bylo sbírání pohlednic a kreslení, byly převážně osamělé a nemotivující, což jistě přispělo k jeho psychickému stavu.

Dvojice nakonec skončila v malém bytě v Praze, kde se potýkali s neplacením nájemného. Pressure se na Škopánovi mohlo projevovat stále více, a jak se ukázalo, v takové situace místo žádosti o pomoc pojal šokující rozhodnutí.

Zatčení a odsouzení

Peníze z luipežné vraždy využil na úhradu nájemného, avšak i tak se nakonec ocitl v neplatičské spirále. Policie objevila Škopána zhruba rok po jeho hrozivém činu. Během výslechu se bez obtíží přiznal. Prvotní soud ho za dvojnásobnou vraždu souzenou s ohledy na brutalitu odsoudil na 28 let ve vězení a tento verdikt potvrdil i odvolací vrchní soud. Soudci zdůraznili nemilosrdnost a zbytečnou brutalitu, kterou způsobil, zatímco Jiří Fiedler byl významným odborníkem, jehož ztráta znamená pro společnost velký zásah.

Dnes zůstává Dalibor Škopán ve výkonu trestu, přičemž jeho čin bude i nadále obestřen otázkami o motivacích a bezpříčinné brutalitě.