Vtip dne: Dítě nechce jíst

Mé dítě nechtělo jíst. Tak jsem mu to dal příkazem a šel jsem na balkon kouřit. Krpec volal, že mám zavřít dveře, neboť mu je zima.

 Nové balkonové dveře se však stále otevírají, proto jsem mu řekl, ať je zevnitř sám zavře. Můj poslušný Jonášek zavřel – a jakmile zjistil, že se k němu nedostanu, odložil lžíci, zapnul si televizi a mě venku si nevšímal. Klepal jsem, ale on se jen usmíval, pěkně jsem ho poprosil, na co začal vyjednávat. Řekl, že otevře, pokud mu slíbím, že nemusí jíst. Ještěže neřekl, abych si klekl. Takhle ponížit jsem se však nechtěl. Začal jsem plácat a nadávat, ať okamžitě otevře.

Dále se vesele smál, velká legrace, ale mě v tričku s krátkým rukávem humor přešel. Pořádně jsem mlátil do dveří a řekl mu, že ho zřežu jako hada. Můj synek se lekl. Potom řekl, že by mi i otevřel, ale bojí se, že dostane na zadek. Toto trvalo dobrých dvacet minut, lidé z domu naproti se na mě dívali jako na blázna. Nakonec jsem mobilem zavolal na pevnou linku a změněným hlasem si k telefonu ptal sebe sama. Jonáš řekl, že otec nemůže jít k telefonu, protože je na balkoně. Nato jsem odpověděl, že já vím, jak tam svého otce zamkl. Jonáš se zeptal – odkud to vím? Řekl jsem, že jsem Bůh a vím všechno, i to, že nechce jíst. Na druhém konci telefonu bylo chvíli ticho, pak se mě zeptal, jestli jak Bůh můžu zařídit, aby nedostal výprask. To se mi nelíbilo, ale na druhé straně, Bůh je milosrdný, tak jsem mu to slíbil. Jonáš mi pak beze slova otevřel dveře a začal jíst. Ani já jsem nic neřekl, jen jsem si k němu sedl a zeptal se ho, jak mu chutná? Dobře, tato, řekl a po chvíli dodal, – volal mi Bůh. A co řekl? Že nemáš tolik kouřit.