Vychovával ho otec s Downovým syndromem. Zažil díky tomu dětství jaké by mělo mít opravdu každé dítě

Sám mladý Sader ve svém příběhu popisuje, jak obrovskou lásku mu otec dokázal dát a jak moc je pyšný na to, že právě on má takového otce.

Sader se za svého otce rozhodně nestydí. Ve skutečnosti je velmi hrdým synem. Otec mu totiž pomohl stát se někým, kdo má správně nastavené hodnoty i životní priority. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že je velmi obtížné a složité žít s Downovým syndromem, s krásným a láskyplným vztahem rodiny to jde ovšem mnohem snazší.

Otec se svým synem chodí celý život do mlýna, který se nachází kousek od jejich domova. Sader tvrdí, že byl a je jeho otec tou největší oporou v životě, kterou si mohl kdy přát.

Celá komunita lidí s Downovým syndromem jsou ohromně laskaví, a tak se v takovém kruhu lidí cítí dobře i všichni ostatní.

Sader se snaží tímto příběhem ukázat na jednu zásadní věc. Přeje si totiž, aby všichni lidé dokázali akceptovat odlišnost lidí s Downovým syndromem. Oni se totiž vůbec nemají za co stydět, a proto by se k nim společnost měla chovat úplně stejně. Sice navenek tito lidé vypadají jinak, uvnitř však mají stejné emoce, city i touhy, jako každý jiný člověk. Svým příběhem se snaží ukázat na to, jak důležité je zařadit lidi s Downovým syndromem do klasické společnosti.

„Dejme jim šanci a podívejme se, jak úžasnými lidmi jsou,“ říká o lidech s Downovým syndromem.

Sader Issa studuje v Sýrii zubní lékařství, což je i pro jeho otce velmi krásný pocit. Často se Jad, otec Sadera, pyšní svým synem a ukazuje na skutečnost, že je lékařem.

Většinou na případ, kdy je v rodině právě rodič ten s Downovým syndromem, nenarazíte. Je totiž zázrak, že Sader vůbec vznikl, protože jeho otec by měl být kvůli syndromu téměř neplodný. Není to však kvůli sterilitě nebo jinému problému s funkčností pohlavních orgánů.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej mezi svými přáteli a rodinou a šířte radost a štěstí ve svém okolí.

Napište nám komentář! Vaše názory jsou vítány!