Vždy, když se pohádali, manžel odešel s dětmi a vypnul si mobil. Jednou jí zavolala jedna milá paní a…

Když se nám narodilo první dítě, tak jako u všech párů, i u nás bylo napětí. V domě nebylo uklizeno jako předtím, možná mu chybělo moje vaření a možná jsem občas brala jídlo od mámy nebo tchýně. Trucoval, ale nic neřekl. V těsné blízkosti se nám narodilo druhé dítě. V domácnosti a s dětmi mi nikdo nepomáhal, ale přesto jsem dělala všechno, co bylo v mých silách, abych udržela dům čistý a měla k dispozici jídlo.

Podařilo se mi to s velkým úsilím. Když byly děti starší a viděl něco, co se mu nelíbilo, začal křičet. Přišel domů, v televizi šly zprávy a já pořád vařila…

Křik – nebylo přípustné přijít domů unavený z práce, nemít vše připraveno a v televizi nepustit zprávy. Byly na podlaze hračky? Křik – nebylo dovoleno mít takový nepořádek s hračkami, když ho jiné malé děti neměly. Dostala jsem jídlo od své matky? Křik – pokud celý den sedíte doma, měli byste mít vše připraveno. I jiní měli děti a zvládali všechno.

Myslím, že rozumíte. Vydržela jsem to dlouhá léta. Zatímco mé děti měly 2 a 3 roky, při každé hádce, když jsem se snažila bránit – vzal děti a zmizel. Vypínal si mobil a já ho nikde nemohla najít. Vrátili se o několik hodin později a když jsem se dětí zeptala, kam šli, řekli mi, že šli na výlet k otcovým přátelům. Ptala jsem se ho, ke kterým kamarádům chodí a on mi to neřekl.

O dva dny později došlo k bitvě. Šel vyzvednout děti a když jsem se mu postavila do cesty, prohlásil, že dětem způsobuji psychický problém a že má právo vzít je na procházku. Mobilní telefon je vypnutý. Totéž. Trvalo to celé měsíce s výhrůžkou, že má plné právo vzít děti na procházku. Ale jako rodina jsme tam nešli. Řekl mi, že je bere sám, abych mohla dohnat povinnosti, které „v poslední době opouštím“.

Měla jsem ho opravdu plné zuby, ale nechtěla jsem rozbít svoji rodinu. Ale nedal mi na výběr.

Jednoho dne mi domů zavolala jistá paní. Byla to žena, se kterou měl vztah poslední rok. Tato paní byla rozvedena se šestiletým dítětem a můj manžel chodil k ní domů s našimi dětmi a nechával je s chůvičkou a chodili spolu ven nebo seděli v pokoji a žili svůj milostný život.

Zavolala mi, aby mi to oznámila z dobroty svého srdce – „ze ženské solidarity“. Poděkovala jsem jí a myslela jsem to vážně. Podala mi ho na talíři. Příležitost, kterou jsem hledala. Rozešli jsme se co nejslušněji. Teď, když je bere na procházku, nezmizí a je tam, když mu zavolám. S dámou vztah nevydržel – nevím proč a ani mě to nezajímá.

Náš domeček se leskne a jsme šťastnější než kdykoli předtím. A pokud jsem neměla čas žehlit nebo vařit, nejsem teď nikomu na očích a nespěchám. Udělám to druhý den.

Děkuji, že jste mi dali příležitost napsat můj příběh!

Margarita, 33 let.