Vzpomínáte na zesnulé? Na ty, které jste milovali a už nejsou mezi námi? Má to větší vliv na psychiku, než si myslíte

Lépe se vyrovnat se ztrátou milované osoby

Možná zapálíte svíčku ve významné dny, abyste si připomněli někoho blízkého, kdo zemřel. Většina lidí si připomíná Den mrtvých, svátek zemřelých, kdy se 2. listopadu na většině hrobů zapalují svíčky. Na mrtvé se nezapomíná, a to již od nepaměti. Jak píše list Webniusy, někteří lidé prožívají vzpomínky na své blízké jako jejich skutečnou duchovní přítomnost, zatímco pro jiné je to jen symbolická vzpomínka nebo způsob, jak udržovat tradice.

Nikdo nezná odpověď na otázku, co se skutečně děje po smrti a zda zemřelí mohou v nějaké formě navštívit svět živých. Moderní psychologie se však zabývá i otázkou uctívání smrti. Vzpomínka na zesnulého v důležitých životních okamžicích může vést ke snazšímu vyrovnání se se ztrátou blízkého člověka, ale také k posílení rodinných vazeb. Vzpomínka na zesnulé je také výrazem úcty k celé minulosti a dědictví, které je součástí naší identity.

Indiáni o přítomnosti duchů nepochybují.

V křesťanské tradici se setkáváme s vírou, že zesnulí bdí nad svými blízkými a jsou nějakým způsobem přítomni v jejich životech, přinejmenším v duchovním rozměru. Věří se také, že předkové se mohou přimlouvat za živé. Indická kultura je pravděpodobně nejotevřenější konceptu posmrtného života. Je úzce spjata s duchovním světem. Přítomnost duchů zemřelých je nepopiratelná a lze ji vnímat jako podporu a duchovní vedení. Podle webových stránek Moldva je však smrt ve většině kultur spojena se strachem.

Foto by Freepik

V naší společnosti se také stala tabu. Lidé mají tendenci o smrti mlčet a nechtějí o ní mluvit. A to je škoda. Přemýšlením o smrti a posmrtném životě může každý dojít k určitému smíření. To pak vede ke smysluplnějšímu a snazšímu životu.