Žák Roman (15) spáchal sebevraždu skokem ze školy. Povzbuzovali ho. Tohle napsal rodičům

Romanův poslední dopis, který byl nalezen v jeho telefonu a obsahuje osobní vzkazy adresované jeho rodině, přátelům a učitelům, otevírá oči veřejnosti k problému, který je často přehlížen nebo bagatelizován. Roman v dopise, který napsal několik dní před svou smrtí, vyjadřuje hluboké emoce a pocity, které ho vedly k jeho zoufalému činu. Jeho slova adresovaná matce a otci odhalují bolest a zároveň lásku, kterou k nim cítil, ačkoliv se s nimi někdy zlobil nebo cítil nedostatek času stráveného společně. Pasáže věnované spolužákům a řediteli školy naznačují hlubokou frustraci a beznaděj z toho, jak byl ve škole vnímán a jakým zacházením si musel projít. Obzvláště srdcervoucí jsou jeho slova adresovaná spolužákům, kde popisuje, jak byl šikanován a jak se kvůli tomu cítil. Tento dopis nejen že odhaluje bolest, kterou Roman prožíval, ale také ukazuje jeho snahu pochopit, proč se k němu jeho vrstevníci chovali tak krutě.

Navzdory všemu Roman vyjadřuje lásku a přeje svým spolužákům štěstí, což svědčí o jeho velkém srdci a schopnosti odpouštět. Romanův dopis také odhaluje, že se obrátil na odbornou pomoc, což naznačuje, že jeho boj s depresí a ši**nou nebyl tajemstvím. Jeho otec, zdrcený ztrátou, se nyní snaží splnit synovo poslední přání a otevřít diskuzi o ši**ně ve škole, aby předešel podobným neštěstím v budoucnosti. Romanův příběh je bolestivou připomínkou toho, jak závažným problémem je ši**na a jak důležité je, aby se s ní ve školách aktivně bojovalo. Je to výzva pro učitele, rodiče a společnost jako celek, aby více dbali na signály, které mladí lidé vysílají, a aby poskytovali podporu a pomoc těm, kteří ji potřebují. Romanův dopis by měl být poučením pro nás všechny, aby se žádné dítě nemuselo cítit tak opuštěné a beznadějné, že uvidí jediné východisko ve skončení svého života.