Zakázaný vztah z koncentračního tábora: Strážce SS našel lásku u Židovky. Mrazivé detaily vás nenechají klidnými
Helena Citrónová byla deportována do koncentračního tábora Auschwitz v roce 1942, kdy bylo ještě mnoho Židů přesvědčeno, že jsou odváděni na nucené práce. Po příjezdu do tábora se však Helena setkala s hrůzou, která předčila všechna očekávání – brutalita stráží, rozdělování rodin a neustálá přítomnost smrti se staly každodenní realitou. Zpočátku sdílela osud tisíců dalších žen, ale její život nabral nečekaný směr, když byla vybrána, aby zazpívala na narozeninové oslavě mladého důstojníka SS, Franze Wunsche.
Zazpívala jedinou německou píseň, kterou znala, „Liebe war es nie“ („Nebyla to láska“). Tento výběr, byť nevinný, vystihl její pocity vůči Wunschovi, jenž se k ní zpočátku jevil jako další nástroj nacistického útlaku. Mladý důstojník však na Helenu zareagoval způsobem, který nikdo nečekal – její zpěv v něm vyvolal silné city, které byly v přímém rozporu s jeho rolí v SS a ideologií nacistického Německa.
Navzdory tomu, že Helena k němu necítila žádné sympatie, Wunsch se do ní beznadějně zamiloval. Začal ji tajně zahrnovat jídlem, šaty a dalšími věcmi, které v táborových podmínkách znamenaly cennou pomoc. Helena však neviděla žádnou možnost, jak by mohla tento vztah opětovat – pro ni to byla jen další složitá situace, ve které musela bojovat o přežití.
Tento vztah jí přesto několikrát pomohl uniknout jisté smrti. Významným okamžikem bylo, když do tábora dorazila její sestra Róza se svými dětmi. Wunsch, který měl nad Helenou jistý vliv, zasáhl a zachránil její sestru před smrtí v plynové komoře. Bohužel, děti se zachránit nepodařilo, což pro Helenu znamenalo nesnesitelnou bolest. Tento čin však ukázal, jak daleko byl Wunsch ochoten zajít kvůli své lásce k Heleně, a zároveň zdůraznil, jak komplikované a rozporuplné byly vztahy v tak extrémních podmínkách.
Helena však Wunsche nikdy nemilovala. Svědčí o tom její pozdější výpověď, kde zmínila, že jeho vyznání zničila, protože by raději zemřela, než aby se zapletla s nacistickým důstojníkem. Její chování bylo motivováno strachem a touhou přežít, nikoliv skutečnými city k němu. „Raději bych zemřela, než abych přijala jeho lásku,“ prohlásila později ve své svědecké výpovědi.
Po skončení války Franz Wunsch stanul před soudem. Helena svědčila proti němu, ale zároveň přiznala, že ji několikrát zachránil před smrtí. I přesto zdůraznila, že zůstával věrným vykonavatelem nacistických rozkazů a jeho činy vůči ostatním vězňům byly neospravedlnitelné. „I přes jeho pomoc nelze zapomenout na to, co se dělo v táboře a jaké rozkazy vykonával,“ uvedla.
Příběh Heleny Citrónové a Franze Wunsche odhaluje složitost lidských vztahů v časech nesmírného utrpení. Ukazuje, že i v kontextu genocidy a válečných zločinů mohou vzniknout vazby, které jsou natolik nejednoznačné, že je téměř nemožné je posoudit jednoduchými morálními kategoriemi. Tento příběh je připomínkou toho, jak extrémní situace mohou vyvolat naprosto nečekané a často protikladné lidské reakce, které překračují hranice běžného chápání dobra a zla.
