Žena čte milostný dopis od manžela s Alzheimerem, oči jí zaplní slzy

Vedle postele však našla list…

„Moje drahá Júlie! Když se ráno probudíš, už nebudu ležet vedle tebe. Naše životy jsou jakoby tvořeny různými cestami, a nikdy nevíme, kolik času strávíme na které z nich a zda se z nich vůbec vrátíme. Nemohu ti říct, co se stalo, ale chci, abys věděla, že tě obdivuji a jsem nesmírně vděčný, že jsi byla po mém boku a podporovala mě. Děkuji ti, že jsi mi přinášela štěstí, i když to ze začátku nebylo snadné.

Už nebudu s tebou a neuvidím, co děláš, když pletu dveře od kuchyně s koupelnou. Rád vzpomínám na všechny krásné okamžiky, které jsme prožili společně – na naše rozhovory i na chvíle, kdy jsme nedokázali najít společnou řeč. Také si pamatuji, jak jsme si hráli s našimi vnoučaty.

Vše bylo překrásné a dokonalé. Ale možná si už zítra na nic z toho nevzpomenu, možná ani na tvoje jméno. Možná se zítra budu chovat jako blázen, protože jsem ztratil kontrolu nad svým životem. Vlastně ani nevím, zda budu vědět, kdo jsem… Chci ti tedy říct, jak moc tě miluji a děkuji ti za všechno. Navždy budu tvůj.“