Žena na manželově pohřbu odhaluje další tajemství s dítětem v náručí

Nancy zůstala stát na hřbitově, okouzlená vzpomínkami na pohřební obřad svého manžela. Nemohla uvěřit, že Patrick už není mezi živými. Po autonehodě, která se odehrála už před týdnem, stále cítila jeho přítomnost kolem sebe. Jak je možné, že byl tak rychle pryč?

Se zlomeným srdcem se vydala k východu hřbitova, pokoušející se zpracovat svůj život bez něj.

Najednou jí cestu zastavila starší žena s plačícím kojencem.

„Vy jste Nancy?“ zeptala se žena, zatímco miminko v jejím náručí křičelo.

Nancy ji však vůbec nepoznávala. Kdo to je?

„Ano, to jsem já. Kdo jste?“ odpověděla Nancy.

Nancy měla neklid v srdci, když jí žena jménem Amanda oznámila, že dítě v jejích rukou je dítětem Patricka.

„Teď se o toto dítě musíte postarat vy,“ prohlásila Amanda. „Její matka to nezvládne.“

Nancy se zamrazilo v zádech. Podívala se na dítě a udělala krok zpět.

„Tohle není možné! Patrick byl skvělý manžel. Nic takového by mi nikdy neudělal!“

Nancy se otočila a odešla, nikdy nepochybovala o oddanosti svého muže.

„Pozor!“

Tnáhla vmyšlenka a vrazila do Patrickova starého přítele, Mika. Byla natolik zahloubaná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, kam jde.

Mike se s ní dal do rozhovoru a vyjádřil jí svou soustrast. Nancy neměla vůli s nikým mluvit, ale cítila povinnost být slušná. Rychle se rozloučila a vydala se k autu.

Stále měla na mysli to dítě, ale snažila se myšlenky zahnat. Když však otevřela dveře auta, dojala ji šokující podívaná. Na zadním sedadle leželo stejné nemluvně, které plakalo.

Nancy se rozhlédla kolem. Amanda nebyla nikde vidět. „Jak se to dítě dostalo sem?“ pomyslela si.

Teplota vzrostla a Nancy si sundala bundu, aby děťátku poskytla teplo.

Ztuhla však, když si všimla znaménka na krku miminka. „To není možné,“ mumlala si pro sebe.

Znaménko vypadalo úplně stejně jako to Patrickovo. Nancy nechtěla věřit, že by ji Patrick podvedl, ale teď potřebovala znát pravdu. Odpovědi na otázky se jí vyhýbaly.

Nancy vzala dítě domů a sebrala Patrickovy vlasy z hřebenu. S rozhodnutím, že se dozví pravdu, vyrazila do nemocnice.

„Dobrý den, ráda bych si nechala udělat test otcovství,“ řekla recepční.

„Samozřejmě, madam. Výsledky obvykle trvá pár dní,“ odpověděla žena.

„Je možné to urychlit?“ – zeptala se Nancy. „Zaplatím víc.“

„Máme zrychlenou službu. Zjistím, co se s tím dá udělat, ale bude to stát víc,“ reagovala recepční.

„Souhlasím,“ řekla Nancy a odevzdala vzorky, přičemž zaplatila za test.

Když seděla na chodbě a čekala na výsledky, dítě začalo plakat. Zjistila, že plenka je v pořádku.

Nancy usoudila, že dítě má pravděpodobně hlad. Čas běžel, než budou mít výsledky, a tak se vypravila do supermarketu pro dětskou stravu, lahvičky a pleny na všechny případy.

Vrátila se na chodbu a začala kojit. Když uplynulo dlouhé období, přišla k ní sestra s výsledky.

Žena jí podala obálku a odešla.

„Je to pravda a budu muset přijmout to, co mě čeká,“ pomyslela si Nancy s otevřenou obálkou.

Hlava se jí zatočila, když si přečetla slova „99 % pravděpodobnost otcovství“.

Nancy se podívala na spící dítě a slzy se jí nahrnuly do očí. Patrick ji podváděl a ona o tom vůbec netušila.

Se silným rozhodnutím v srdci se Nancy rozhodla, že už s důkazy o jeho nevěře žít nebude. Musí najít matku toho dítěte a vrátit své dítě zpět.

Když se Nancy vrátila domů, začala procházet Patrickovy věci, ale nenašla nic, co by ukazovalo na jeho nevěru. Poté se rozhodla prohledat jeho kancelář, prozkoumala pořadače, zásuvky a skříně, ale stále nic neobjevila.

Vydechla si, zatímco dítě spalo v obývacím pokoji. Vzala si chůvičku a cílem stanula u Patrickova auta. Zkontrolovala všechna místa pod sedadlem, v přihrádce na rukavice a všechny kouty automobilu. Nic důležitého nenašla.

Seděla na řidičově sedadle, když její pohled padl na GPS. A pak jí to došlo. Patrick se s orientací nikdy moc nevyznal a vždy použil navigaci. Kdyby někdy navštívil dům své milenky, mohla by tam být i její adresa.

Podívala se na seznam posledních destinací. Seznam nebyl příliš dlouhý, většinou obsahoval známá místa, jako jsou místní restaurace nebo obchod se stavebním materiálem. Jenže jedno místo se objevovalo častěji mnohem víc než ostatní a ona ho neznala.

„To je ono,“ pomyslela si. Vzala dítě a vydala se na uvedenou adresu.

Po příjezdu na místo se ocitla před skromným domem. Hrdě vzala dítě do náruče, přistoupila k vrátkům a zaklepala.

„Haló? Je někdo doma?“ – volala.

Po desátém zaklepání, kdy nikdo neodpovídal, usoudila, že dům je prázdný. Rozhlédla se kolem a rozhodla se oslovit sousedy, začínajíc od sousedního domu.

Dveře se pomalu otevřely a Nancy se s překvapením podívala na Amandu, když vyšla ven.

„Ty?“ – zeptala se Nancy.

„Jak… jak… jsi mě našla?“ – Amanda se podivila.

„Hledala jsem… svého manžela…“ – Nancy nedomyslela. „Jeho druhou ženu. Chtěla jsem jí vrátit její dítě.“

Amanda na tváři vykreslila zvláštní smutek. „Ta žena, co bydlela vedle… zemřela před pár dny, dostala infarkt, když se dozvěděla o vaší nehodě. Emma už nežije.“

„Počkej… jmenovala se Emma?“ – Nancy se šokovaně zeptala.

„Ano,“ přikývla Amanda. „Znáš ji?“

„Její příjmení bylo Warrenová?“

Po Amandině souhlasném přikývnutí, Nancy sklopila hlavu v rozpacích. „Můžu… můžu dál?“ – zeptala se. „Chtěla bych ti něco říct. Musím si promluvit.“

Amanda otevřela dveře a Nancy vstoupila. Usadily se v obývacím pokoji. „Emma byla moje spolužačka,“ začala se Nancy vracet v čase. „Byla to moje kamarádka. Ale ublížila jsem jí a… Patrick…“

Před dvaceti lety…

Nancy a Patrick stáli v chodbě školy. Nancy se nacházela vedle své skříňky, když k ní Patrick přistoupil.

„Ahoj Nancy,“ řekl tiše a ona k němu vzhlédla.

„Musím ti něco říct,“ dodal Patrick ustaraně.

„Jo?“ – usmála se.

„Já… jsem zamilovaný do někoho jiného, Nancy,“ přiznal. „Omlouvám se, mrzí mě to.“

Nancy byla ohromená. „Řekni, že to je vtip, Patricku,“ vykřikla. „Nemůžeš to myslet vážně!“

Ale Patrick to myslel naprosto vážně. Byl bláznivě zamilovaný do Emmy a ona do něj taky.

Nancy se zarmoucena vrátila domů se slzami v očích.

„Co se děje, zlato?“ – její matka okamžitě poznala, že se něco přihodilo ve škole.

Nancy plakala a vyprávěla jí, jak ji Patrick opustil.

„Chci, aby se s nimi oba rozešli!“ – vztekala se. „Nedovolím, aby byli šťastní!“

„Nancy, nemůžeš si vybudovat své štěstí tím, že zničíš štěstí toho druhého,“ varovala ji matka. „Pomsta není řešení. Zapomeň na něj.“

Jenže Nancy byla plná touhy po pomstě.

V následujících dnech se snažila udělat vše, co bylo v jejích silách, aby Patricka a Emmu od sebe oddělila – šířila pomluvy, organizovala náhodné setkání, aby předvedla své nově nabyté sebevědomí, a dokonce posílala anonymní vzkazy, aby vyvolala žárlivost.

Nic však nezabíralo. Emma a Patrick byli šťastní, zatímco Nancy pouze trpěla a cítila frustraci.

Nicméně Nancy nebyla osobou, která by se vzdávala. Jednou v noci dostala nápad, jak rozjitřit hádky mezi Emmou a Patrickem.

„Ahoj, Nancy, jak se máš?“ zeptal se, když Nancy přistoupila k Patrickovi. Dveře jí otevřela jeho matka.

„Jsem v pořádku, paní Whiteová. Je Patrick doma?“

„Ano, drahá. Hned pro něj dojdu.“

Patrick byl v šoku, když ji spatřil na prahu. „Nancy? Co se děje?“

„Musím ti něco říct, Patricku. Jsem těhotná!“ – to vyřkla.

Patrick byl ohromen a zmatený. „Co… jak… můžeš to myslet vážně?“

Po jejím přikývnutí ji pozval dovnitř. Řekla mu, že to rodičům ještě neřekla, protože měla obavy, jak zareagují. Nancy vyjádřila, že její otec proti tomu bude a donutil by ji k potratu. Prosila Patricka, aby to nikomu neřekl, a on se lehce zalekl jejím lžím.

Patrick byl odpovědný muž. Nancy to věděla. Vzal ji za ruku a řekl: „Já jsem otec dítěte a za naše dítě ponesu odpovědnost. A ano, neboj se, tohle zůstane mezi námi.“ „Ano,“ odpověděla.

Přítomnost…

„Využil jsem jeho důvěry. Lhala jsem mu,“ řekla Nancy Amandě. „Byla jsem zraněná a nedokázala jsem se smířit s tím, že jsem ho ztratila kvůli Emmě. Rozhodla jsem se mu lhát, která na vše změnila. Byl připravený všeho nechat, opustit Emmu a stát se… otcem.“

„Lži způsobují problémy, drahá,“ zakrývala Amanda. „A co se stalo potom? Nikdy se nedozvěděl pravdu?“

„Nezjistil,“ přiznala Nancy. „Hrála jsem přesvědčivě, ranní nevolnosti a všechny ty příběhy. Ale po pár měsících už jsem nemohla dál. Tak jsem mu oznámila, že test byl chybný, a že doktor se mýlil. A Emma… odešla. Byla zlomená a odjela s rodiči z města. Patrick a já jsme zůstali spolu. Nikdy se již nepokusil Emmu najít nebo se k ní vrátit. Jednoduše jsme šli dál. Nebo jsme si to minimálně mysleli…“ – dodala Nancy s pohledem na spící kojence.

„A myslím, že je čas napravit to, co jsem tehdy nezvládla,“ pronesla Nancy a postavila se.

Chystala se s dítětem odejít z Amandina domu, když ji zastavila starší žena.

„Co budeš s tím dítětem dělat?“ – zeptala se Amanda.

Nancy se otočila a usmála se na Amandu. „Budu ji vychovávat jako své vlastní dítě. Možná mi to pomůže získat odpuštění od Patricka a Emmy.“

Nancy dodržela své slovo. Malou Katherine vychovávala s láskou. Když bylo Katherine šestnáct, Nancy jí vyprávěla celý svůj příběh, obávala se, že ji Katherine bude nenávidět. Byla na to připravená.

Ale Katherine se usmála a vnukla jí: „Na tom, co k tobě cítím, se nic nemění, mami. Vyrostla jsem s tebou. Byla jsi tu pro mě, když jsem měla zlomené srdce, horečku nebo modřiny. Jsi moje máma ve všech směrech.“

Nancy cítila, jak se jí do očí hrnou slzy, a objala svou dceru. Catherinina slova jí přinesla úlevu a utvrdila ji v tom, že i Emma a Patrick jí odpustili.