Zlomená Dagmar Patrasová: „Chci být s Aničkou, i kdyby to mělo být na onom světě“

Herečka, kterou si většina pamatuje jako rozesmátou princeznu z dětských pořadů, už dávno ztratila úsměv. V rozhovoru pro Extra.cz poslala vzkaz, který působí jako výkřik zoufalství: „Pane Bože, prosím, pomoz mi. Moc tě prosím… Vrať mi ji… Probuď ji… Nebo si mě vezmi k ní.“

Její slova potvrzují, že se nedokáže smířit s tím, že už její dcera není mezi námi. Den co den ji sužuje myšlenka, že už nikdy neuslyší její hlas, neuvidí její úsměv, neobejme ji. Každá buňka jejího těla prý bolí touhou být znovu s ní.

Dagmar přiznává, že se na nic jiného nedokáže soustředit. Anička je středem všech jejích myšlenek, a i když se snažila být silná, bolest je silnější. Po dlouhém přemáhání, a hlavně po naléhání syna Felixe Slováčka mladšího, nakonec vyhledala pomoc v psychiatrické léčebně v Bohnicích.

Tam strávila celý měsíc. „Plakala jsem skoro každý den,“ svěřila se. Lékaři jí sice nabídli péči a podporu, ale podle jejích slov ji nic nezbavilo prázdnoty, která po Aničce zůstala.

Zvlášť krutou ironií je pro ni fakt, že Anička vydechla naposledy v její náručí. Tento okamžik je pro Dadu zároveň tím nejposvátnějším i nejbolestivějším, jaký kdy zažila. Právě proto se k ní modlí každý den, ve snaze udržet alespoň duchovní spojení.

„Pro mě byla Anička vším. Vysněná, vytoužená, milovaná… A teď je pryč,“ napsala s hlubokým smutkem.

Zůstává otázkou, zda Patrasová najde cestu zpět ke světlu. Její příběh je bolestivým důkazem toho, že ztráta dítěte je největší ranou, jakou může rodič zažít. A že ani čas nemusí být lékem, který hojí všechno.