Známá mladá herečka si před pěti lety sáhla na život. Co ji trápilo?
Na povrch vyplouvají nejen bolestivé vzpomínky, ale i úvahy o psychickém zdraví v uměleckém světě, kde je tlak na výkon neúprosný. Monika, obklopená láskou rodiny i manžela, se zdála být šťastná. Přesto se v jejím nitru zřejmě odehrával boj, o němž neměli ani ti nejbližší tušení. Jaký byl její osobní a profesní život? Co o jejím smutku prozradily její sestra a kolegové? A mohla být toxická atmosféra v divadle jedním z důvodů jejího rozhodnutí?
Monika Potokárová zemřela v listopadu 2019 ve svém bytě v Bratislavě. Podle dostupných informací spáchala sebevraždu oběšením na dveřní klice. Manžel herečky, Robo Roth, byl v době její smrti doma, ale tragédii nezabránil. Ráno, když Moniku našel, okamžitě volal záchrannou službu, avšak pomoc již byla zbytečná.
Podle Moničiny sestry Eriky nic nenasvědčovalo tomu, že by mladá herečka plánovala takový čin. Erika vzpomíná, že Monika byla ještě krátce před svou smrtí v kontaktu s rodinou a věnovala se běžným činnostem. „V sobotu si povídala s matkou, chtěla objednat novou žehličku. Dokonce i den před tragédií mluvila s rodiči,“ uvedla Erika. Večer před osudným dnem se Monika údajně chystala na společenskou akci, což naznačuje, že neprojevovala žádné známky zoufalství.
Monika našla lásku v hereckém kolegovi Robu Rothovi, za kterého se provdala přibližně půl roku před svou smrtí. Svatební obřad proběhl v Bruselu, daleko od zájmu veřejnosti. Podle rodiny byl jejich vztah harmonický a plný lásky. Erika k tomu dodává: „Rodiče vždy říkali, že Rob Moniku velmi miloval. Vypadali šťastně.“
Monika však v sobě nesla tíhu, kterou nikdo z jejího okolí nedokázal rozpoznat. Přestože se věnovala umění s velkou vášní, její psychický stav mohl být ovlivněn náročností profesního života.
Monika se stala stálou členkou činohry Slovenského národního divadla v roce 2016 a za svou krátkou kariéru se objevila ve dvanácti inscenacích. Kritici i kolegové ji obdivovali pro její mimořádný talent, který podle nich neměl v její generaci konkurenci.
Nicméně, práce v divadle nebyla vždy bez komplikací. Podle herečky Zuzany Fialové panovala v době Moničina působení ve Slovenském národním divadle napjatá atmosféra. Po odvolání tehdejšího ředitele činohry Michala Vajdičky se kolektiv rozdělil na dva znesvářené tábory. Ačkoli Monika nepatřila k těm, kdo se zapojovali do sporů, napětí ji zasahovalo. Přátelé uvádějí, že se těžko vyrovnávala s narušenými vztahy mezi kolegy.
Herečka často ztvárňovala postavy s těžkými osudy, což mohlo mít dopad na její duševní zdraví. Sama Monika v rozhovoru z roku 2018 se smíchem poznamenala: „Mám široký repertoár depresivních úloh, což ,velmi prospívá´ mému psychickému zdraví.“ Emoční náročnost těchto rolí mohla zhoršit její už tak křehké psychické rozpoložení.
Monika Potokárová byla nejen obdivovanou herečkou, ale také symbolem vášní a odhodlání, které vkládala do své práce. Její smrt však poukazuje na to, že i ti nejúspěšnější mohou čelit problémům, které zůstávají skryté před okolím.
Její odchod upozorňuje na důležitost duševního zdraví a na potřebu vytvářet bezpečné prostředí, nejen v umělecké sféře. Moničin příběh zůstává bolestnou připomínkou, jak křehké mohou být lidské emoce a jak důležité je být pozorný k signálům, které mohou předznamenávat tragédii.
