Zpívala s Gottem i Neckářem, přesto skončila jako servírka: Smutný příběh Jany Robbové, ženy s hlasem jako sopka

Ze zdravotní sestřičky hvězdou Semaforu

Robbová opustila školu i domov, vydala se do světa a zpívala všechno – od jazzu po blues. Naučila se anglicky, německy, částečně italsky, a hlavně – vyzpívala se k dokonalosti. Po návratu domů si jí všiml Semafor a nahradila odcházející Naďu Urbánkovou. V roce 1972 natočila první nahrávku Sopka, která se stala i její přezdívkou.

Spolupráce s Karlem Gottem a Václavem Neckářem

Zpívala s Karlem Gottem hit Toulky, a když její kariéra začala upadat, Slavík jí nabídl záchranné lano – společný duet Bum, bum, bum. S Václavem Neckářem nazpívala Rok střídá rok či Řekni mi lásko. Její kariéru ale brzdily osobní problémy – náladovost, nevyzpytatelnost, a hlavně nespolehlivost. Přesto zanechala v hudbě nesmazatelnou stopu.

Osobní život plný bolesti

Dvě nevydařená manželství, mimoděložní těhotenství a krutý ortel lékařů, že nikdy nebude matkou – to byly rány, které neunesla. Sklouzla k alkoholu, trpěla poruchami příjmu potravy a depresemi. Dvakrát se léčila, ale nikdy zcela nezvítězila.

Pokus o návrat skončil krachem

V 80. letech se pokusila vrátit s rockovou skupinou Centrum. Natočila několik úspěšných skladeb, ale zrušený koncert v roce 1985 byl pro ni poslední ranou. Stáhla se do ústraní, začala pracovat jako servírka a snila o country hospodě, kterou si nikdy neotevřela.

Zničila ji nemoc i samota

V polovině 90. let přišly zdravotní potíže – nakonec jí byla diagnostikována rakovina hrtanu. Léčba přišla pozdě. Poslední měsíce života strávila v pražské nemocnici. Zemřela v roce 1996 ve věku pouhých 45 let – sama, bez lásky a přátel.

Její jméno dnes znají jen ti, kteří na ni nezapomněli. Ale její písně, i když se v rádiích hrají zřídka, stále žijí. Stejně jako vzpomínka na výjimečný talent, který neměl dostat tak krutý osud.