Pavel Vohnout udělal po smrti Valiho velké rozhodnutí. Tohle prozradil o jejich vztahu

Pavel Vohnout, hlas a srdce populární kapely Maxim Turbulenc, se otevřel veřejnosti v neobyčejně emotivním momentu. Smrt jeho bývalého kamaráda a spoluzakladatele kapely Daniela Valiho se stala impulsem k vyjádření, které přesahuje běžné rámce smutku. Smíření po letech roztržky a neshod přišlo paradoxně až po Valiho skonu, kdy se Vohnout rozhodl veřejně promluvit o jejich složitém vztahu, ale i o krásných chvílích, které spolu zažili.

Daniel Vali, spoluhráč a kamarád, který tragicky zemřel ve věku 53 let, představoval pro Vohnouta mnohem více než jen kolegu z kapely. Společně v devadesátých letech stáli u zrodu Maxim Turbulenc, kapely, která zaznamenala obrovský úspěch a stala se fenoménem na české hudební scéně. Jejich cesty se však rozdělily po deseti letech spolupráce a Vohnout kapelu opustil.

Ve videu, které Vohnout natočil a sdílel s veřejností, se zpěvák s emocemi ve hlasu vyrovnává se ztrátou přítele. „Přátelé, je 13. dubna a já tady sedím a už mám v sobě láhev rumu,“ začal své vyprávění Vohnout, který se dozvěděl o smrti svého bývalého kamaráda z druhé ruky, když mu jeho přítel telefonicky sdělil smutnou novinku.

Vohnoutova reakce byla nejdříve plná nevěřícnosti. „Dan Vali, tvůj bývalý kámoš, má to za sebou,“ to byla zpráva, která mu přišla. Následně se Vohnout vydal na místo tragédie, kde se potvrdilo to nejhorší. Situace byla o to smutnější, že oba muži spolu přes deset let nemluvili, a přesto Vohnout cítil potřebu dát svému bývalému příteli poslední sbohem.

Vohnout ve svém videu reflektoval především na společné chvíle, které prožili, a na písně, které spolu vytvořili. „Dneska už tu prostě mezi námi není. Přes to všechno bych mu chtěl poděkovat, že jsem s ním zažil pár krásných, opravdu krásných chvil a že jsme vytvořili super písničky, které dodnes všichni posloucháte a dělají vám radost,“ vyjádřil se s nostalgií.

V závěru svého sdělení Vohnout vyzývá k vzájemnému odpouštění: „Jestli tam dneska nahoře jsi, nebo kdekoliv, pojďme si to navzájem, kamaráde, prominout.“ Tímto projevem Pavel Vohnout nejen uzavírá kapitolu plnou vzájemných rozporů, ale také ukazuje, že i po letech může přijít čas na smíření a vzpomínky na to dobré, co spolu prožili.