Catherine Kassenoffová bojovala s rakovinou i s manželem o vlastní děti! Její příběh šokuje a smutný konec nechá každého bez dechu!

Catherine Kassenoffová strávila více než čtyři roky v soudních síních, nemocnicích a na gaucích u přátel – vše proto, aby mohla být se svými dvěma dětmi. Rakovina prsu ji zasáhla celkem třikrát, manžel ji označoval za „tlustou starou smolařku“ a soud jí přístup k dětem omezil na schůzky pod dohledem. Její příběh obletěl anglicky mluvící svět a dnes připomíná, jak krutě se mohou soupeřit dvě věci najednou: těžká nemoc a tvrdý rodinný spor.

Kdo byla Catherine Kassenoffová

Než ji nemoc a soudní spory pohltily naplno, zastávala Catherine Kassenoffová prestižní funkci zvláštní poradkyně guvernérky státu New York. Její manžel pracoval jako právník – člověk, který dobře znal, jak se v soudním systému pohybovat a jak ho využít ve svůj prospěch. Spolu měli dvě děti, a právě o ně se rozpoutal boj, který trval roky a vysál z Catherine veškerou energii, kterou potřebovala na boj s rakovinou.

Rodina zvenku mohla vypadat jako úspěšná a sečtělá. Uvnitř se ale podle Catherininých svědectví odehrávalo něco velmi jiného. Ona sama tvrdila, že ji manžel i děti dlouhodobě týral, a svá slova se rozhodla podložit důkazy – začala vše natáčet na video.

Čtyři roky soudního boje a tři diagnózy rakoviny

Soudní spor o opatrovnictví trval přes čtyři roky. Zatímco Catherine procházela chemoterapiemi a dalšími léčebnými procedurami, zároveň musela shánět právní zastoupení, chodit na soudní stání a dokazovat, že je způsobilou matkou. Manžel ji u soudu označoval za psychicky nestabilní – doslova za „blázna“ – a usiloval o to, aby přišla o právo vídat děti úplně.

Soud sice jeho nejkrajnější požadavek nezamítl zcela, ale podmínky, za nichž se Catherine s dětmi mohla setkávat, byly velmi tvrdé. Schůzky probíhaly pouze pod dohledem terapeutů a dětem bylo dokonce doporučeno, aby svou matku neoslovovaly „maminko“, ale křestním jménem. Za tyto terapeutické sezení zaplatila Catherine kolem 70 000 dolarů, což v přepočtu představuje více než jeden a půl milionu korun. A nakonec o vše přišla.

Kde bydlela a jak žila během sporu

Finanční zátěž soudního řízení, léčby a placených sezení s terapeuty ji doslova připravila o střechu nad hlavou. Catherine přespávala v autě nebo na gauči u přátel a známých. Žena, která kdysi pracovala na guvernérčině úřadě v New Yorku, skončila bez domova a bez peněz – a přitom stále bojovala o to, aby mohla obejmout vlastní děti.

Na sociálních sítích se rozhodla svou situaci sdílet veřejně. Natáčela manžela při různých situacích, zveřejňovala videa a psala o tom, čím prochází. Doufala, že veřejný tlak pomůže tam, kde soud selhal. Jeden z těchto záběrů zachycuje i moment, kdy ji manžel odmítl odvézt k lékaři a nazval ji právě těmi slovy, která se pak šířila po internetu – „tlustá stará smolařka“.

Zobrazit příspěvek na Facebooku →

Co říkaly záznamy a jak soud reagoval

I přes natočená videa a veřejnou kampaň na sociálních sítích Catherine ve svém boji neuspěla tak, jak doufala. Soud se přísně držel svých rozhodnutí a omezené styky s dětmi zůstaly v platnosti. Dětem byly mezitím diagnostikovány různé duševní poruchy – Catherine věřila, že mají přímou souvislost s atmosférou, ve které vyrůstají. Ani to však soudu nestačilo k tomu, aby podmínky opatrovnictví výrazněji přehodnotil.

Případ poukazuje na bolestivý paradox: matka s nevyléčitelnou rakovinou, která dokumentovala své trápení i chování manžela na kameře, přesto nedosáhla změny. Právní systém má svá pravidla a ta se jen těžko ohýbají, i když za nimi stojí umírající člověk.

Poslední přání a smrt v Evropě

Jak nemoc postupovala a síly docházely, Catherine přestávala celý boj zvládat. V posledním veřejném příspěvku napsala, že si přeje zemřít na klidném, idylickém místě někde v Evropě. A záhy se tak opravdu stalo. Odešla daleko od svých dětí, od domova, od soudu, který ji roky vyčerpával.

Děti se se svou matkou v domácím prostředí už nikdy nesetkaly. Poslední roky jejich společného vztahu poznamenaly soudní síně, terapeutické místnosti a záznamy z telefonu. Ne objetí v kuchyni, ne společná večeře, ne pohádka před spaním.

Co tento příběh říká o dětech v rozvodových sporech

Na Catherinině příběhu je možná nejsmutnější to, co přichází až po jeho skončení – a co zůstane dětem. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že děti vtažené do vyhrocených rodičovských sporů nesou jejich stopy celý život. Mohou se u nich rozvinout úzkosti, problémy s důvěrou, obtíže ve vztazích. V tomto případě byly u dětí duševní poruchy diagnostikovány již během soudního procesu.

Rodiče v podobných situacích velmi často věří, že bojují za blaho svých potomků. A možná tomu tak i je – každý to ale vidí po svém a soud musí rozhodovat na základě toho, co se dá prokázat, ne jen tušit. Právě v tom tkví krutost celého systému: pravda a rozsudek nemusejí být totéž.

Děti by nikdy neměly být nástrojem ani bojištěm. Každý rodičovský spor, který se vede přes jejich hlavy a za jejich přítomnosti, zanechává stopu. A ta stopa se jen velmi těžko zahojí, i když spor jednou skončí.

Proč příběh Catherine Kassenoffové stále rezonuje

Případ se stal v anglicky mluvícím světě symbolem hned několika věcí najednou: selhání soudního systému tváří v tvář závažné nemoci, nebezpečí, když má jedna strana sporu právní vzdělání a druhá ne, a síly sociálních sítí jako posledního útočiště těch, kteří se cítí přehlíženi. Catherinina videa a příspěvky sledovaly desetitisíce lidí – a přesto to nic nezměnilo.

Není to příběh s morálním ponaučením, které by šlo snadno zabalit do jedné věty. Je to příběh o tom, jak se člověk může ocitnout v pasti, ze které není úniku – ani když je v právu, ani když má důkazy, ani když umírá. A o tom, že spravedlnost někdy přichází příliš pozdě, nebo nepřijde vůbec.

Zdroj: svetkreativity.cz