Záhadná smrt herecké legendy: Kolegové konečně prolomili mlčení a odhalili, co stálo za jeho náhlým odchodem!
Slovensko přišlo o herce, jehož kolegové mu dají poslední sbohem způsobem, který jen tak nezapomenete. Miloš Slemenský, spoluzakladatel Mestského divadla v Trenčíně, zemřel minulý čtvrtek ve věku 65 let. Zpráva zasáhla nejen divadelní svět, ale i sportovní fanoušky – Slemenský byl totiž také ledařem tamního hokejového týmu. Lidé ho znali pod přezdívkou Slem a v Trenčíně byl jednoduše tváří, na kterou se nezapomíná.
Co prozradila ředitelka divadla
Na dotazy zarmoucených fanoušků jako první veřejně promluvila Zuzana Mišáková, ředitelka Mestského divadla Trenčín, která se Slemenským spolupracovala dlouhá léta. Její slova byla krátká, ale výmluvná.
„Jeho dobrosrdečné srdce… Nedokázali mu už pomoct, přestože se snažili,“ citoval ji slovenský deník Nový Čas.
Tato vyjádření naznačují, že za náhlým skonem mohly stát srdeční problémy. Přesná příčina úmrtí však z dostupných slov nebyla jednoznačně potvrzena. Jisté je jedno: zdravotníci udělali vše, co bylo v jejich silách, ale zachránit ho nedokázali. Pro všechny, kdo ho znali, to byl šok. Nikdo prý jeho odchod nečekal – a o to těžší bylo přijmout, že Slem je pryč.
Herec, divadelník i ledař v jedné osobě
Miloš Slemenský byl člověkem, který se nedal zavřít do jediné škatulky. Filmovým divákům mohl být povědomý třeba z komedie Jedeme na teambuilding nebo ze slovenského seriálu Horná Dolná, který na Slovensku zná téměř každý. Jeho záběr ale sahoval daleko za hranice filmového plátna a televizní obrazovky.
Byl jedním ze spoluzakladatelů Mestského divadla v Trenčíně a celých 25 let byl jeho nedílnou součástí. Zároveň působil jako ledař místního hokejového klubu, čímž si získal přízeň i v prostředí, které s divadlem nemá mnoho společného. V Trenčíně byl zkrátka doma – a Trenčín byl doma u něj. Díky tomuto přesahu ho znali jak přívrženci kultury sedící v hledišti, tak sportovní fanoušci, kteří o divadle běžně moc nepřemýšlejí.
Poslední rozloučení ve Zmarovciach
Rodina oznámila, že pohřeb se konal 20. října v obci Zmarovce nedaleko Trenčína. Přišli přátelé, kolegové i lidé, kteří ho znali jen z jeviště nebo z ledové plochy – ale přišli, protože věděli, že se loučí s někým výjimečným.
Divadlo se společně s rodinou zapojilo také do veřejné sbírky, která má pomoci pokrýt část nákladů spojených s pohřbem. Tento krok jasně ukazuje, jak moc byl Slemenský pro divadelní komunitu víc než jen kolega – byl součástí rodiny, a rodina se v těžkých chvílích nezapomíná semknout.
Pětadvacet růží za pětadvacet let na jevišti
Právě tohle gesto jeho kolegů z divadla bude ještě dlouho rezonovat. Rozhodli se, že na pohřeb přinesou 25 růží – každou za jeden rok, který Slemenský strávil v jejich souboru. Nic okázalého, nic složitého. Jen kytice, která říká víc než každý proslov.
„Za každý rok, kdy byl s námi v divadle, jednu,“ vysvětlila Zuzana Mišáková.
Je těžké si představit silnější způsob, jak vzdát hold člověku, který pro jedno místo obětoval čtvrt století svého života. Ti, kdo ho znali osobně, říkají, že právě taková jednoduchost mu seděla – Slem nebyl člověk pro velká gesta, byl to člověk pro každodenní věrnost a poctivou práci.
Jak Slemenského vzpomínají fanoušci i kolegové
Na sociálních sítích se po zprávě o jeho úmrtí začaly hromadit vzpomínky. Lidé sdíleli záběry z představení, oblíbené scény ze seriálu Horná Dolná, fotografie ze zákulisí. Někteří psali, že ho viděli poprvé na jevišti jako děti a že pro ně vždy představoval to nejlepší, čím může divadlo být. Jiní vzpomínali na setkání s ním u hokeje – usmívavého, vždy ochotného prohodit pár slov.
Zpráva o jeho odchodu podle dostupných informací překvapila skutečně mnohé. Slemenský patřil k těm lidem, kteří jsou prostě součástí krajiny kolem vás – a teprve když zmizí, uvědomíte si, jak velké místo zaujímali. Slovenská kulturní scéna i sportovní komunita v Trenčíně ztratily člověka, jehož roli bude velmi těžké zaplnit.
Trenčín je město, kde se lidé znají. A kde se znají, tam rány zasahují hlouběji. Slemenský byl v tamní komunitě víc než herec – byl součástí každodenního kulturního i sportovního života. Divadlo, které pomáhal zakládat, nese jeho otisk v každé sezoně, kterou na jevišti odehrál. Hokejový stadion, jehož led připravoval, zase nese jeho stopu v práci, která není vidět na první pohled, ale bez níž by nic nefungovalo.
Právě tahle kombinace – umělec i člověk za kulisami, herec i praktický pomocník – z něj dělala osobnost, která se jen tak nenahradí. Soubor Mestského divadla Trenčín to ví nejlíp. Člověk, který stál u samotného zrodu divadla a strávil v něm 25 let, zanechává mezeru, kterou žádný nástupce nezaplní ze dne na den. Ale zanechává také vzpomínky – a těch je dost na to, aby vydržely.
Miloš Slemenský byl 65 let. Na poměry slovenského showbyznysu ani lidského života vůbec to není věk, po kterém by kdokoliv čekal tichý odchod. O to bolestněji zpráva dopadla na ty, kdo ho obklopovali, pracovali s ním bok po boku nebo ho sledovali z hledišti. A o to silnější je gesto pětadvaceti růží, které mu jeho divadelní rodina přinesla na poslední cestu – každá za jeden rok, každá za kus společného příběhu.
Zdroj: svetkreativity.cz
