Falešné sliby mohou bolet celý život: Tyto 2 chyby vám děti nemusí odpustit ani dávno poté, co vyrostou!

Jsou chyby, které rodiče dělají v dobré víře – a přesto jejich děti pocítí následky ještě jako dospělí. Nejde o velké skandály ani dramatická selhání. Jde o dvě zdánlivě nenápadné věci, které postupně rozleptávají důvěru a v dítěti zanechávají zášť, jež si s sebou nese do partnerských vztahů, do práce, do celého života.

Proč si dětská zranění pamatujeme tak dlouho

Pro malé dítě jsou rodiče celý svět. Jsou zdrojem bezpečí, jistoty a pravdy. Když se tento obraz jen trochu naruší, dítě to nezpracuje jako dospělý – prostě si to uloží hluboko do sebe. Zranění z dětství se nehojí sama od sebe. Stávají se součástí toho, jak člověk vnímá sám sebe, jak důvěřuje druhým a jak zvládá blízké vztahy v dospělosti. A to je důvod, proč si některé křivdy neseme s sebou ještě ve čtyřiceti nebo padesáti letech.

Chladný a kritický rodič: disciplína, nebo emocionální propast?

Řada rodičů si upřímně myslí, že přísný, chladný přístup vychovává silné a samostatné jedince. Jenže mezi zdravou autoritou a citovou nepřístupností je obrovský rozdíl. Rodič, který místo pochvaly a podpory neustále hodnotí, kritizuje a soudí, nevychovává odolné dítě – vychovává dítě, které se neustále bojí, že není dost dobré.

Dítě v takovém prostředí si velmi rychle uvědomí, že láska není bezpodmínečná. Že si ji musí zasloužit – dobrými známkami, poslušností, splněnými očekáváními. A pokud rodič zůstává trvale lhostejný a chladný bez ohledu na to, co dítě udělá, v malém člověku se začne hromadit zášť. Ta ho pak provází do dospělosti a výrazně ovlivňuje, jak navazuje partnerské vztahy a jak si věří.

Tento vzorec bývá tradičně spojován s rolí otce, ale týká se každého rodiče, který má problém projevovat emoce a náklonnost. Maminky sice zpravidla poskytují více bezpodmínečné lásky, ale pokud je kritická figura v rodině dominantní, ani to dítěti nestačí.

Nesplněný slib: malá zrada s velkými následky

Děti jsou důvěřivé ze své podstaty. Slovo rodiče berou jako zákon – a právě proto je nesplněný slib pro ně tak bolestivý. Rodič možná slíbil nové kolo, výlet o víkendu nebo jen společný čas – a pak to prostě nevyšlo. Možná to považoval za drobnost. Pro dítě to drobnost nebyla.

Dítě se na splnění slibu těší den co den. Počítá dny, představuje si, jak to bude vypadat. Když se slibovaná věc nedostaví a rodič ji ani pořádně nevysvětlí, zklamání je zdrcující. A co je horší – v dítěti se začne něco lámat. Přestane rodičům věřit. A tato nedůvěra se časem přenese na všechny autority a blízké vztahy v jeho dospělém životě.

Odmítnout je lepší než slíbit a nedodržet

Odborníci na rodinnou psychologii se v tomhle shodují: je tisíckrát lepší dítě rovnou odmítnout a klidně vysvětlit, proč na danou věc není čas nebo peníze, než slíbit něco, co se nakonec nesplní. Upřímnost je sice v danou chvíli nepříjemná – dítě bude smutné nebo naštvanné. Ale dlouhodobě posiluje respekt a důvěru. Dítě, které dostává upřímné odpovědi, se naučí, že na rodiče může spoléhat. A to je základ zdravého vztahu.

Naopak rodič, který sliby rozdává lehkovážně, možná nevědomky, si buduje pověst člověka, jehož slova nic neznamenají. A to je ztráta, která se pak velmi těžko napravuje.

Co si z toho odnést

Žádný rodič není dokonalý a chyby ke každé rodině patří. Ale právě tyto dvě věci – emocionální chlad a nesplněné sliby – mají schopnost zanechat v dítěti hlubokou stopu, aniž by si to rodiče vůbec uvědomili. Nestojí to žádné peníze ani zvláštní talent. Stačí trochu více upřímnosti, trochu více vřelosti a naučit se říkat „ne“ dřív, než řeknete „slíbím ti to“.

Zdroj: electropiknik.cz